Církevní restituce: Hrozí další kauzu lehkých topných olejů?

Praní špinavých peněz, podvody a korupce – taková obvinění se o prázdninách objevila v souvislosti s Vatikánskou bankou a jejími top manažery. Podle výkonného ředitele forenzní agentury Surveilligence Jána Lalky jde o připomenutí toho, že se machinací s penězi dopouštějí i lidé zaštítění důvěryhodnými institucemi, jako je katolická církev. I proto tento zkušený finanční detektiv doporučuje pozorně sledovat církevní restituce v Česku. Existuje prý řada indicií, že s nimi není něco v pořádku.

V červenci se objevilo podezření, že Vatikánská banka prala špinavé peníze. Na pohled tak padla další jistota – i církev, tradiční strážce morálky, manipuluje s penězi.

Všude tam, kde chybí systém kontroly a prevence, vzniká prostor pro podvádění. Vatikánská banka je jedno z takových temných míst, které si žije vlastním životem, ve vlastním státě, s minimálním dohledem a omezenými kontrolami. Tato banka se například dlouho bránila spolupráci z mezinárodními institucemi bojujícími proti praní špinavých peněz. Určité skupiny pochopily, že jim i v současné době může umožnit praní špinavých peněz a další typy podvodů, které byly v tomto případu odhaleny. Pokud si dobře pamatuji, šlo o korupci a o podvodné jednání se zhruba šedesáti subjekty napojenými na italskou mafii, o praní peněz pro mafii a o zakládání firem, na nichž participovali církevní hodnostáři, přes které se realizovaly velké zakázky. Je to o kontrole a transparentnosti, která je však v případě Vatikánské banky omezená.

Do jaké míry je podle vás tento případ výjimkou z pravidla, a do jaké signálem, že by se i v dalších zemích církev, její zástupci a instituce mohli dopouštět podobných věcí?

Obecně si myslím, že se takové věci dějí v každém státě. Všude jsou skupiny, které si umějí najít slabiny finančních institucí a přes ně prát špinavé peníze. V tom jsou běžně namočené například některé privátní banky, kde je nižší úroveň vnitřní kontroly. Vím o bance, kde oprávněným zaměstnancům znemožňují kontrolu určitých účtů, které jsou považovány za privátní a kde se realizují transakce s rizikovými subjekty a destinacemi, jako jsou daňové ráje a offshores. Druhou věcí je, jakým způsobem jednotlivé instituce interně vyhodnocují rizika. Pokud skutečného vlastníka neidentifikují a dostatečně neprověří, umožňují svým klientům podobné operace realizovat.

To mluvíte obecně. Soustřeďme se na církev, která se často vymyká standardní kontrole.

Ono to souvisí právě s tím, že církev patří skoro v každém státě mezi méně kontrolované instituce. Nechci to paušalizovat na celou církev, ale určití jednotlivci mohou být vydíratelní nebo ovlivnitelní tak, aby jednali v prospěch různých zájmových skupin – ať už prali špinavé peníze, realizovali nevýhodné odprodeje, nebo třeba zorganizovali určité obchodní transakce, které v důsledku umožní například praní špinavých peněz, tedy proměnu peněz pocházejících z trestné činnosti v relativně bezpečná, důvěryhodná aktiva.

Vy osobně jste už na něco podobného narazil? Nebo máte alespoň informace o tom, že by k podobným věcem v Česku, případně v regionu střední a východní Evropy, docházelo?

Na Slovensku se objevil případ Róberta Bezáka, který jako nový arcibiskup nařídil audit trnavské diecéze. Z něj podle informací médií vyplynulo, že mohla bratislavsko-trnavská arcidiecéze sloužit jako pračka špinavých peněz pro Vatikán, že policie prošetřovala podezření ze zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence a že diecéze měla daňové nedoplatky.

Róbert Bezák rovněž zjistil, že se jeho předchůdce arcibiskup Sokol s největší pravděpodobností podílel na jistých nestandardních obchodech a transakcích. Ty se měly týkat investování zdrojů diecéze, případně zdrojů, které se objevily na jejích účtech. Mimo účetnictví trnavské arcidiecéze mělo protéct v průběhu několika let více než 20 milionů eur, přičemž arcidiecéze měla mít přibližně 80 neevidovaných účtů. Tyto účty byly před odchodem arcibiskupa Sokola zrušeny a peníze z nich přesunuty. V Česku si ničeho podobného nejsem vědom, ale i tak mě znepokojují naplánované církevní restituce.

Pokračování rozhovoru, najdete na Investičním webu

Čtěte také: