Za elektřinu budeme platit více, ČEZu to však na zisku nepřidá

Energetický regulační úřad (ERÚ) zveřejnil čísla, dle nichž by cena elektřiny pro domácnosti pro příští rok měla vzrůst v průměru o 2,4%. Na to, že ceny energií v posledních letech téměř nepřetržitě rostou, jsme si již asi všichni zvykli. Na první pohled na tom párprocentním růstu není nic neobvyklého. Dokud nezjistíme, že by mohlo být daleko lépe, pokud bychom nemuseli platit o téměř 40% více na příspěvku na obnovitelné zdroje (OZE). O tomto problému toho bylo napsáno již mnoho a já jej tady nechci rozvádět, doplním jen pár čísel: pokud by zůstal příspěvek na OZE na úrovni letošního roku a všechny ostatní ceny tak, jak jsou nastaveny nyní, zaplatili bychom v příštím roce za elektřinu o procento méně než letos. Pokud by příspěvek na OZE byl na úrovni roku 2009, tedy doby před solárním boomem, elektřina pro domácnosti by letos stála o téměř deset procent méně. V přepočtu by průměrná domácnost zaplatila za elektřinu o více než stokorunu měsíčně méně.

V minulosti se na finančních trzích razilo oblíbené heslo: „zdražuje vám elektřina? Kupte si akcie ČEZ a na zdražování vydělejte“. Jak už nicméně naznačuje první odstavec, tentokrát je tomu jinak. ČEZ jako především producenta elektřiny zajímá cena silové elektřiny na burze a ta, jak již bylo řečeno, žádné rekordy netrhá. Právě naopak, je blízko několikaletým minimům. Ačkoliv se v souvislosti s ČEZ nyní hovoří spíše o problémech v Albánii či chystaném prodeji uhelných elektráren, právě ceny klíčové komodity, tedy silové elektřiny, jsou tím faktorem, který ovlivňuje cenu akcií ČEZ zdaleka nejvíce. A jsou tak logicky také tím důvodem, proč si akcionáři ČEZ v poslední době nemohou spokojeně mnout ruce.

Nejde jen o samotnou cenu elektřiny na trhu, ale pro ČEZ je ještě důležitější to, že hlavní příčinu nízkých cen této komodity lze hledat v extrémně nízkých cenách emisních povolenek v EU. ČEZ je v evropském prostoru producentem s podprůměrnými emisemi a jako takový vydělává na vysokých cenách emisních povolenek (které se prakticky kompletně odrážejí v ceně elektřiny). Současná situace je tedy pro marže ČEZ nepříznivá a vyplývá z ní jedna zásadní věc: to, čemu by akcionáři ČEZ měli věnovat největší pozornost, je řešení současného téměř se hroutícího systému obchodování s emisními povolenkami v EU.

Evropská komise sice nedávno navrhla odložení aukcí 900 mil. ks emisních povolenek z let 2013-2015 na roky 2019-2020. To však nestačí: jednak je očekávaný přebytek povolenek na trhu nyní mnohem vyšší, jednak je třeba povolenky zcela zrušit, nikoliv pouze odložit jejich aukce. Což je ovšem politicky velmi složitý úkol. Obnovení rovnováhy na trhu s povolenkami totiž v praxi znamená vyšší ceny elektřiny. A to v současné bezútěšné ekonomické situaci Evropy není věc, za kterou by politikové chtěli zrovna bojovat.

Jsou tedy výhledy akcií ČEZ chmurné? Nemusí být. Těžké podmínky na trhu investoři do ocenění akcií ČEZ promítají dostatečně. Samozřejmě, ceny elektřiny mohou jít ještě dolů, je nutné počítat s možnými problémy v souvislosti s dodávkami uhlí od Czech coal od příštího roku, k tomu Albánie. Na druhou stranu všechny výše uvedené faktory se mohou velmi snadno a rychle ukázat jako růstové katalyzátory pro akcie ČEZ. Když to shrnu, tržní podmínky jsou špatné, nicméně ocenění akcií ČEZ tomu odpovídá. Jakákoliv pozitivní událost tak má reálnou šanci na to stát se tím kýženým motorem, který akcie ČEZ pozvedne na úrovně, které odpovídají fundamentu. A tyto úrovně jsou podle mého výše, než indikuje aktuální cena akcií ČEZ na trhu.