Kuba Dolejše chvílemi umluvil

Martin Kuba je neokoukaný politik ODS, stylem protipól Petra Nečase. Na rozdíl od něho (možná zatím) nestaví na uštěpačných poznámkách a laciném antikomunismu. Jeho slovní projev je zajímavý především tím, že své názory předkládá naprosto bez zaváhání a mrknutí oka. Což nelze říci o gestikulaci, ta je bohatá, důrazná, leč uměřená, jeho slova přitom spíš umocňuje než by působila rušivě. Nemá problém svému oponentovi vstřícně přikyvovat, jeho tezi dokonce předřadit na úvod dalšího toku slov, který ovšem tento úvod verbálního potůčku na jeho konci neguje. Případnou slabinu v koncepci protivníka využije sice zřetelně, ale způsobem, který nevzbuzuje nepříjemné emoce. Divák necítí uličnické shazování soupeře, pouze kolegiální, téměř přátelské doporučení zralého a zkušeného muže. Je-li přímo upozorněn na příliš „odvážnou či nepřiměřenou“ fabulaci, tak jakoby připustí nepřesnou interpretaci, nicméně plynule pokračuje v původním směru, budíc dojem nezařazení zpátečky. To, co řekl před vteřinou jednoduše zabalí do jiného celofánu slov a tváří se dál jako vítěz. Dalo by se říci, že cílí spíše na intelektuální množinu voličů, než by podněcoval "nižší" pudy příslušné vrstvy elektorátu.

Jiří Dolejš je na rozdíl Martina Kuby, politikem známým již mnoho let a jakékoli pokusy o charakteristiku nemají smysl, neboť čtenáři si za ten čas svůj úsudek již udělali. Dnes mohli celkem oprávněně nabýt dojmu matnosti projevu. Vypadalo to tak, že opozici dělá ministrovi spíš moderátor, než čelní politik KSČM, který začasté bezelstně Kubovi přitakával, aby následně podmíněnost svého přikývnutí složitě vysvětlil. Ministr působil rozhodně suverénněji a odhodlaněji, což bylo patrné i z podílu času, který si dokázal vybojovat.

Pokud jde o konkrétní průběh duelu ve studiu dnešní Partie na Primě, tak Kuba se pokoušel dlouhodobou recesi české ekonomiky řešit optimismem, dodáváním lidem chuti k utrácení, aby zvyšovali spotřebu. Místopředseda KSČM to odmítnul s poukazem na to že občané na výdaje prostě nemají peníze. Doslova prohlásil: „Myslíte si, že budete hladit lidi po hlavičkách a oni vám budou více utrácet?“

Pokud jde o zhusta používanou hrozbu řecké cesty, poznamenal Kuba: „Byl jsem proti tomu, když někteří kolegové, například pan Kalousek, to přeháněli se strašením a brzdili tak domácí poptávku.“ V optimistickém duchu předkládal vize o další podpoře ekonomiky s tím, že „Důležité je především nevytvářet prostředí, které bude ekonomiku dusit,“ K jeho vizím pak Dolejš ironicky žádal upřesnění slovních spojení: „…něco by se…, je třeba…, nebo je?“

Na závěr budiž řečeno, že přes kritické ladění předchozího komentáře oba přítomní působili mnohem důvěryhodnějším, dospělejším dojmem, než někteří hosté otázek Václava Moravce. Zejména razantní postoje a prohlášení vicepremiérky (např. ..jen přes moji mrtvolu..) Peake divák nemohl po dosavadních zkušenostech přijímat zcela bez rozpaků.

Další informace a zajímavosti zde, třeba ukázky toho, na čem jsme si (ne)pochutnali, nebo pochutnat mohli (v rubrice Papání)