Vladimír Dlouhý: Euro je předčasný projekt a Godman Sachs je skvělá firma

Česká životní úroveň není po dvaceti letech vůbec špatná, stejně jako není vůbec špatná odolnost naší ekonomiky, říká ekonom, člen NERV, kdysi nejpopulárnější český politik, vysokoškolský profesor a nyní kandidát na prezidenta České republiky Vladimír Dlouhý. Při investování se snaží nedávat všechna vajíčka do jednoho košíku a jeho rodinné portfolio tvoří mix českých a zahraničních akcií, české koruny a nemovitostí.

Když se řekne Wall Street, co vás prvního napadne?

Vladimír Dlouhý (VD): Určitě ne banky a určitě ne zlé banky. Mám v hlavě především ulici v New Yorku, dole na Manhattanu.

Nedávno jsem dělal rozhovor s Ondřejem Hejmou, který říkal, že má teď Wall Street hodně blbou pověst. Souhlasíte?

VD: Samozřejmě že má, do určité míry ji měla vždycky. Americký finanční sektor vygeneroval bubliny, které praskly, kvůli čemuž hodně lidí přišlo o hodně peněz. Například bohatí z důvodů spekulací lidí, jako byl Bernard Madoff, přišli o peníze, nebo chudí, kteří si vzali hypotéku a během krize přišli doslova o střechu nad hlavou. Finanční krize byly také často zdrojem následné krize ekonomické. To byla opakující se období, kdy byla Wall Street symbolem finančních spekulací, neoprávněných zisků a dopadů na prostého občana. Vůbec to nezlehčuji ani nezpochybňuji. Bankovní a finanční sektor, včetně banky, pro niž jsem pracoval, přispěly k hloubce poslední finanční krize, ale určitě to nebyl jediný důvod nebo jediný hráč, který tu krizi zavinil.

Sledujete pražskou burzu?

VD: Jako makroekonom ano, ale detailní analytický přehled o jednotlivých titulech nemám. České akcie u nás v rodině sleduje spíše manželka, která do některých akcií obchodovaných v Praze investuje. Ačkoli je stavební inženýrka, má na investice lepší čuch než já (smích).

Do čeho ještě investujete?

VD: Investoval jsem do několika nemovitostních fondů. V jednom jsem ztratil peníze, ale asi nejsem jediný, kdo ve střední a jihovýchodní Evropě na nemovitostech prodělal. Snažím se ale nedávat všechna vajíčka do jednoho košíku, rodinné portfolio je mixem akcií, hotovosti a několika domů, ve kterých se ale bydlí, než že by byly nějakou spekulativní investicí.

Jak se díváte na českou korunu? Máte v ní své úspory?

VD: České koruně věřím a mám v ní úspory. Mám minimum úspor v jiných měnách. Eurové a dolarové účty držím spíše pro účely podnikaní.

Pomůže člověku při investování, že má pracovní zkušenost z Goldman Sachs? Tato banka je považována za špičku Wall Street.

VD: Nepovažuji se za velkého investičního bankéře. V rámci práce pro Goldman Sachs jsme měl blíže k makroanalytikům a politickým analytikům, protože jsem byl členem týmu mezinárodních poradců, který spíše posuzoval obecné investiční klima, než aby řešil konkrétní investice. V uplynulých patnácti letech navíc vyrostlo v investičních bankách hodně vysokých zdí, jež oddělily bankéře od analytiků.

Mít v životopisu pracovní zkušenost z Goldman Sachs je velké plus, což by potvrdil asi každý headhunter. Čím to je, že tato nezřídka kritizovaná láká absolventy vysokých škol z celého světa?

VD: Tento rozhovor vedeme v době, kdy se pokouším získat podporu pro kandidaturu na prezidenta republiky a mých patnáct let v Goldman Sachs může být potenciálními konkurenty snadno zneužito. Mohl jsem sice vydat prohlášení, v němž bych se distancoval od Goldman Sachs, jako to udělal můj bývalý kolega z týmu poradců Mario Draghi, dnes šéf ECB. Ten prohlásil, že o swapových obchodech, které na začátku století banka delala v Řecku, neměl vůbec tušení. Já samozřejmě také ne, dělám ovšem jeden krok navíc, který mi v politickém snažení zřejmě příliš nepomůže – já Goldman Sachs chválím. Je to skvělá firma, která má obrovský vnitřní étos, umí lidi skvěle motivovat, má příjemné vnitřní klima a není jen o penězích. A to jsou podle mě důvody, proč Goldman Sachs stále silně přitahuje uchazeče o práci.

15. září uplynuly čtyři roky od pádu investiční banky Lehman Brothers. Jak na to období vzpomínáte?

VD: Situace se začala vyostřovat již o rok dříve, kdy začaly mít problémy některé menší banky, takže ECB a Fed již musely poskytovat trhu mimořádnou likviditu. První bankou, která měla opravdu velké problémy, byla v březnu 2008 americká Bear Stearns, nakonec zachráněná americkou vládou. Nicméně plná pravda o závažnosti situace se dostala i k těm nejzasvěcenějším až týden před osudným víkendem, kdy Lehman Brothers zkrachovala. Tehdy jsem nebyl v Praze, ale o týden později jsem byl v Londýně. Pohled na lidi, kteří vynášeli krabice s osobními věcmi z kanceláří Lehman Brothers, nebyl vůbec příjemný.

O tom, zda měla být banka zachráněna, se od té doby vedla řada diskusí. Čistě akademicky neměla být zachráněna žádná banka ani pojišťovna. V Evropě vidíme, že řada především regionálních bank ve Španělsku nebo Itálii valí stále balvany před sebou a spoléhá v případě nejhorších scénářů na peníze evropských daňových poplatníků.

Česká ekonomika vykazuje negativní hospodářský růst, je v recesi a letos by podle analýzy Citibank měla klesnout o 1,2 %. Proč? Dělají politici někde chybu? Narážím především na úsporná opatření, která brzdí spotřebu, jež je motorem hospodářského růstu.

VD: Považuji se za mírného kritika současné vlády. Domnívám se, že vládní restrikce, které proběhly na přelomu minulého a letošního roku, byly zbytečně velké. Druhým důvodem české recese jsou podle mě pesimistická očekávání a neschopnost vlády je v myslích lidí změnit. Domácnosti málo utrácejí a soukromí investoři málo investují. Určitou úlohu v tom mají stále banky, které málu půjčují. Evropské banky neprošly velkým ozdravným procesem jako ty americké. Na jedné straně drží velkou likviditu, ale na druhé se obávají, že by je horší struktura úvěrů jednou mohla přivést do problémů. Pokud by se toto podařilo vyřešit, třeba krátkodobým, i když hodně nepříjemným procesem, mohlo by to úvěrové politice hodně pomoci.

Co vůbec s ekonomikou zmůže prezident? Jaké má možnosti ovlivnit její chod nebo ji podpořit?

VD: Jeho možnosti jsou omezené, ale například jmenuje guvernéra ČNB nebo soudce, takže může spoluvytvářet ekonomický obraz země. Navíc prezident, který je profesí ekonom, se může nahlas vyjadřovat k ekonomickým otázkám. Od roku 1918 se lidé vždy zamýšleli nad tím, co řekl prezident. Nepřímý vliv tedy prezident určitě mít může.

Čemu mají  podle Vladimíra Dlouhého nyní investoři věřit a co si myslí o myšlence znovuzavedení zlatého standardu, se dozvíte na Investičním webu

Čtěte také: