Nestandardními nástroji se z recese nedostaneme

Za situace, kdy inflace roste tempem přes tři procenta ročně, reálné příjmy klesají a na jedno volné pracovní místo připadá přes jedenáct uchazečů, nemusí být slabá poptávka jen důkazem o šetrnosti spotřebitelů, ale rovněž odrazem toho, že část domácností si větší útraty prostě nemůže dovolit.

Zářijová zasedání si již odbyli jak vrcholní představitelé Evropské centrální banky, tak i amerického Fedu a tento čtvrtek dojde i na setkání členů bankovní rady České národní banky. Je pravidlem, že tyto schůze jsou vždy pečlivě sledovány a ani tento čtvrtek nebude výjimkou, ba právě naopak. Po rozhovoru s guvernérem Singerem z minulého týdne se s napětím očekává, jaké konkrétní kroky centrální bankéři učiní. Z tohoto pohledu tak bude důležité nejen samotné zveřejnění nastavení úrokových sazeb, ale především následná tisková konference s guvernérem Singerem. Jen pro úplnost, zasedání by se mělo zúčastnit všech sedm členů bankovní rady.

A čím je vlastně čtvrteční schůze centrálních bankéřů tak zajímavá? Stručně řečeno, centrální bance dochází munice, alespoň ta standardní, za kterou lze považovat úpravu úrokových sazeb. Ty jsou již velmi blízko nuly a možnost další stimulace ekonomiky tímto způsobem je tak téměř vyčerpána. Centrální bankéři se však nevzdávají a pro horší časy mají v zásobě i další náboje, kterými jsou tzv. nestandardní nástroje. Ty s menším či větším úspěchem použily a používá stále více centrálních bank od Japonska po Velkou Británii a od eurozóny po Spojené státy americké. Za typický nestandardní nástroj lze považovat např. nákup dluhopisů, cílení na dlouhý konec výnosové křivky či kurzové intervence v neprospěch domácí měny.

A právě v již zmiňovaném rozhovoru guvernér Singer naznačil, že o zavedení některého nestandardního nástroje uvažuje. V tomto případě však vyvstává otázka, zda je takový krok pro Českou republiku vhodný, když se naše země nepotýká s krizí bankovní, dluhovou ani hypoteční. Jedinou krizí, se kterou se domácí ekonomika potýká, je krize domácí poptávky, jejíž slabost guvernér vysvětluje přílišnou opatrností českých domácností. Argumentem mu je v tomto případě rostoucí objem vkladů domácností v bankách. Lze však udělat rovnítko mezi rostoucím objemem bankovních vkladů a neochotou českých domácností utrácet? Za situace, kdy inflace roste tempem přes tři procenta ročně, reálné příjmy klesají a na jedno volné pracovní místo připadá přes jedenáct uchazečů, nemusí být slabá poptávka jen důkazem o šetrnosti spotřebitelů, ale rovněž odrazem toho, že část domácností si větší útraty prostě nemůže dovolit. Navíc to nebylo tak dávno, co sám guvernér nabádal k utahování opasků.

Pokud se vrátíme k samotnému výsledku zasedání, tak nejpravděpodobnější scénář vypadá zhruba následovně: Centrální bankéři sníží základní úrokovou sazbu o 25 bazických bodů na rekordních 0,25 %, když stačí, aby se k  trojici Singer, Tomšík a Lízal připojil jeden člen bankovní rady. Nestandardní nástroje budou na zasedání projednávány, ale k jejich zavedení zatím nedojde. Někteří centrální bankéři totiž nejsou těmto opatřením příliš nakloněni.