Kdy a komu se vlastně rentuje pozdější odchod do penze?

Zákon č. 116/2001 Sb. ovšem nepřinesl jen restrikci, ale v duchu základní argumentace na druhé straně zvýhodnil ty pojištěnce, kteří odloží odchod do starobního důchodu a namísto toho se rozhodnou zvyšovat si své důchodové nároky. Výše procentní  výměry starobního  důchodu se tak nyní bude zvyšovat pojištěnci,  který po vzniku nároku na tento důchod  vykonával výdělečnou  činnost a  nepobíral přitom starobní ani  plný invalidní  důchod, za  každých 90  kalendářních dnů této výdělečné činnosti o  1,5 % výpočtového základu namísto dosavadního jednoho procenta. Dosavadní "bonifikace" představovala do 30.6.2001 jedno procento.

          Toto opatření  však důsledně směřuje do budoucnosti, protože výše procentní výměry starobního důchodu se zvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na tento důchod před 1.červencem 2001 i nadále o 1% výpočtového základu za každých 90 kalendářních dnů výkonu této výdělečné činnosti. Teprve za dobu takto získanou po 30.6.2001 se vztahuje uvedené zvýhodnění.

          I zde si dovolíme určitou demonstraci a vyjdeme při ní ze základních údajů, použitých v předchozích příkladech. Rozdíl bude spočívat pouze v tom, že budeme předpokládat vznik nároku na starobní důchod podle obecné úpravy (§ 29) před rokem, takže získaná doba pojištění 43 roků se bude týkat data 30.6.2000. K 30.6.2001 tak získává pojištěnec čtyřprocentní bonifikaci (zvýšení procentní sazby o 4 %).

Výsledek bude následující:

Jaký je tedy efekt odložené spotřeby, jaká je přidaná hodnota tohoto rozhodnutí? Představuje 346 Kč měsíčně, což v procentuálním vyjádření představuje u procentní výměry 6,2 procentního bodu.

Připusťme nyní, zcela v rozporu s dikcí právní úpravy, že je použitelné retroaktivní působení této změny, Dostaneme následující numerické vyjádření:

Procentní výměra se tak zvyšuje o dalších 173 Kč měsíčně, tedy o 9,3, resp. "nově" o 2,9 procentního bodu.

Jestliže teď učiníme již jednou uplatněné komplexnější srovnání (s výše uvedenou výhradou) můžeme vyvozovat zajímavější závěry, a to nejen pro institut zvyšování.

Na první pohled je zřejmé, že "průměrná výše příjmů" má obecně určitý efekt, který však s jejich strmějším nárůstem klesá. Příčinou je jejich redukce v průběhu výpočtu (viz předposlední tabulka). V každém případě "extrémně" nízké příjmy dosažené v rozhodném období se obtížně kompenzují odložením výplaty důchodu. Na druhé straně, z již uvedených důvodů, je u "vysokopříjmových" pojištěnců promítnutí odložené spotřeby do celkové částky poněkud oslabeno.

Vztah výše příjmů a výše důchodu

Bez ohledu na konstatování v předcházejícím odstavci zůstáváme dlužní komentování samotné ideové podstaty předmětného institutu. Tím, že se pojištěnec na čas vzdá výplaty důchodu a jeho pojistný poměr trvá, je pro futuro odměněn vyšším důchodem. Toto dobrodiní systému není ale  úplně nezištné. Toho si autoři předlohy byli dobře vědomi, když "odměnu" zvýšili hned o 50 %. V minulosti existovalo po určitý čas i vyšší zhodnocení, bylo však limitováno pevnou hranicí výše důchodu, která v současné právní úpravě již absentuje.

Úskalí si popíšeme opět konkrétněji za pomoci našeho základního (výchozího) příkladu. Pojištěnec, za předpokladu, že by bylo možné uplatnit nový bonus již nyní zpětně, zde získá měsíčně 519 Kč navíc. Za rok však přijde nejméně o dvanáctkrát 6888 Kč (zde musíme vždy kalkulovat i se základní výměrou). Je to tudíž celkem 82656 korun. Jestliže odhlédneme od dalších souvislostí, jakými jsou např. inflace, valorizace, tragická událost apod., tak zjistíme, že jednoroční odložení výplaty se zúročí v daném případě až za 159 měsíců, což je více než 13 let!

To je samozřejmě jen základní fabulace, která abstrahuje třeba od výše příjmu v zaměstnání (ta se ale v našem příkladu předpokládá aktuálně zhruba na úrovni 13000 Kč měsíčně). Při této příležitosti je pak dobré připomenout samozřejmou možnost souběžné výdělečné činnosti, která sice, za splnění dalších podmínek, nedovoluje v prvních dvou rocích po vzniku nároku na standardní starobní důchod nijak mimořádnou výši příjmu (maximálně dvojnásobek částky životního minima  platné  pro   jednotlivce,  který  je   poživatelem  starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku), nicméně v rámci posuzování ekonomičnosti předmětného rozhodování není úplně zanedbatelná.

V celém kontextu, a tím nemám na mysli samotný fenomén fatality, je permanentně přítomen prvek entropie.  I když budeme považovat současnou právní úpravu za relativně stabilní, tak její samotná koncepce je postavena na dynamických změnách parametrů, ovlivňujících výpočet. Z toho důvodu nelze provést výpočty důchodů s jednoročním předstihem, stejně jako nelze zaručit   neměnnost ekonomického prostředí, které na parametry výpočtu významně působí.

Předchozí řádky nemají účel odradit pojištěnce od využívání dané možnosti, je jisté, že pro řadu lidí je nesporně velmi přijatelná. Jen a jen zásluhou jejího využití totiž existují stovky poživatelů, jejichž  důchod znatelně převyšuje průměrnou mzdu v národním hospodářství. Vždy však půjde o individuální rozhodnutí a pokusili jsme se pro jeho usnadnění poskytnout několik informací a postřehů.

  tps   >>>  No_comment - internetový magazín