Rozhovor: Země střední Evropy jsou si podobné jen komunistickou minulostí

V jakém stavu se aktuálně nachází region střední Evropy a jaký je potenciál tohoto regionu? O tom jsme si povídali s Františkem Vobořilem, portfolio manažerem podílových fondů AXA CEE Dluhopisový a AXA CEE Akciový.

Investiční guru Mark Mobius nedávno vyjádřil svůj optimistický pohled na dlouhodobý potenciál zemí střední a východní Evropy, zejména s ohledem na nízkou míru zadlužení a stále levnou pracovní sílu. Jaký je Váš pohled na tento region?
Můj pohled je podobný. Vyšší konkurenceschopnost díky levné a vzdělané pracovní síle a v průměru relativně nižší míra zadlužení jsou těmi hlavními výhodami regionu. Dodal bych ještě stabilní bankovní sektor. Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že většina zemí střední Evropy jsou malé otevřené ekonomiky, proto je třeba sledovat i ekonomický vývoj a potenciál největších obchodních partnerů. A v případě některých zemí eurozóny to zas tak úplně růžové není.

Co by mohlo být v budoucnosti největší výhodou zemí ve střední a východní Evropě právě v porovnání se zeměmi západní Evropy?
Jsme relativně málo zadlužení, levní, trh práce je pořád poměrně pružný. Reformní opatření poslední doby bych však mnohem více směřoval k výdajové straně rozpočt, ke snížení regulace, k menší závislosti a větší zodpovědnosti. Bohužel jako většina západních zemí jde střední a východní Evropa cestou opačnou.

Zahraniční investoři často vnímají region střední Evropy jako jeden celek, i když jednotlivé země (Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko) si zase tak úplně podobné nejsou. Která se zemí střední Evropy má podle Vás největší potenciál v horizontu 3-5 let?
Máte pravdu, země střední Evropy jsou si podobné snad jen komunistickou minulostí a některé i jazykem, všechny jsou pak členy Evropské Unie. Jinak tu máme země exportně orientované a uzavřené, člena Eurozóny a země s vlastní měnou,země s různými úrovněmi zadlužení, s různě orientovanými vládami...
Jinak si myslím že vnímání zahraničních investorů se za poslední léta změnila a co se týká důvěry a stability vede právě Česká republika.
Co se potenciálu týče, Maďarsko má díky vysokému dluhy svých problémů dost a Slovensko dle mého názoru doplatí na své členství v eurozóně a na nárůst veřejného dluhu díky jeho podílu na záchranných balících. To dluhové břemeno je obrovské. Potenciál leží v ČR a Polsku.

Existují u některé z těchto zemí v horizontu 3-5 let zvýšená investiční rizika (např. zvýšená politická nestabilita)?
Největší rizika jsou aktuálně spojena s Maďarskem. Jednak je z regionu ekonomicky nejslabší, nejzadluženější, stále se potýká s vysokým objemem úvěrů v cizích měnách, což nutí centrální banku držet úrokové sazby na vyšších úrovních a bránit tak případnému oslabení forintu. Vláda Viktora Orbána je navíc značně nevyzpytatelná. Aktuálně je pod tlakem zvenčí výměnou za finanční pomoc nucena změnit některé nedávno přijaté zákony, nad čímž jistě Orbán skřípe zuby. Ač se aktuálně zdá, že třeba zákon o centrální bance bude nakonec skutečně změněn v souladu s požadavky EU a IMF, nepochybuji, že maďarská vláda v budoucnu opět investory něčím překvapí.

Jaký je podle Vás střednědobý a dlouhodobý potenciál České republiky?
Snažím se být optimista, výchozí podmínky jsou pořád relativně dobré. Pokud se ale utopíme v regulacích, byrokracii, korupci a vysokých daních a nezvládneme zreformovat důchodový a zdravotní systém, může to také skončit průšvihem. Mrzí mě, že současná vláda trochu promrhala svůj reformní potenciál. Penzijní reforma je poněkud mdlá, zásahy v daňové oblasti také nevnímám jako šťastné. Vyloženě mě irituje rétorika vlády, když mezi úspory řadí zvýšení daní. Nemluvě o tom, žena základě těchto opatření možná nakonec ani více nevybere.

Je pro nás vlastní měna výhodou či nevýhodou?
Z pohledu vlády, resp. financování státu je vlastní měna nepochybně výhodou. V přebujelém sociálním státu, kde chtějí vládnoucí elity přežít, je nezbytností.Systém nekrytých peněz je postaven na nezávislosti centrálních bank. Ty ač se v klidných dobách jako nezávislé tváří, v případech jako současná krize se dostávají pod tlak vlády a to i v ekonomicky vyspělých zemích. Politické elity nadměrně zadlužených zemí zcela jistě nemají většího přání než pořádnou inflaci. Inflace či devalvace měny ovšem rozhodně není výhodná pro každého.
Ač mám v teoretické rovině k systému nekrytých peněz značné výhrady, musím říct, že naše centrální banka funguje velice dobře a má značný podíl na nárůstu důvěry zahraničních investorů v naši ekonomiku.

Polsko bylo jedinou členskou zemí Evropské unie vůbec, která se v letech 2008-2009 nepropadla do recese. Čím se tato země liší od ostatních členů Evropské unie?
Polsko je do jisté míry izolováno svoji uzavřeností. Na to mi samozřejmě hned můžete odpovědět, že Řecko je ještě mnohem uzavřenější. Oproti Řecku (a dalším jižním státům) má však Polsko výhodu nízkého dluhu a toho, že v minulosti byly úrokové sazby oproti jižnímu křídlu eurozony na adekvátní (rozuměj vyšší) úrovni. Nedošlo tak k přehřívání, zadlužování a bublinám na trzích aktiv a dnes tak nedoplácí na kontrakci domácí poptávky.

Coby portfolio manažer dvou podílových fondů zaměřujících se právě na tento region (AXA CEE Akciový, AXA CEE Dluhopisový), co byste vzkázal lidem zvažující investice do tohoto regionu a třeba přímo prostřednictvím Vámi spravovaných podílových fondů?
V prvé řadě je třeba se zamyslet nad tím, jaká výše případné ztráty nám moc nezkazí náladu a neohrozí naše fungování a kdy budeme peníze potřebovat. Žijeme v čase, kdy lze jen těžko předpovědět, jaké nové opatření se upeče o víkendu. V tomto volatilním prostředí se dá rychle vydělat, ale také velmi rychle o slušné peníze přijít. Růstový potenciál a rizika regionu CEE jsem zmínil dříve, na druhou stranu mít všechna vajíčka v jednom košíčku se nemusí vyplatit. Klienti by tak své investice měli diverzifikovae napříč celým světem a napříč více druhy aktiv, která jsou co nejméně korelovaná.