Co řekl Byronu Wienovi nejchytřejší investor v Evropě?

Wien se s ním přátelí již třicet let. Za tu dobu dokázal vždy s velkým předstihem brilantně předpovědět dopad důležitých událostí na finančních trzích: ztrátu ekonomické síly Japonska v 80. letech, ekonomické změny v Číně na počátku 90. let a současnou krizi z přehnaného zadlužování vyspělého světa.

Dluhové břemeno přinese úpadek západní civilizace

Ti, kdo neuvěřitelné akumulaci dluhů přihlíželi a stále ji sledují s úsměvem na tváři, protože mají pocit, že politici všechny vážné problémy vyřeší, by měli svůj optimismus krotit.

V určitém bodě se provizorní opatření, jimiž se politici snaží zabránit nejhoršímu, ukáží jako nedostačující. Nestane se to ze dne na den, ale úsměvy se z tváří definitivně vytratí. Než k tomu dojde, politici vystřílí všechny náboje ve snaze katastrofu odvrátit. Pak bude ekonomiky a akciové trhy čekat dlouhé období pomalého růstu nebo stagnace.

Problém tkví v tom, že většina investorů vnímá události postupně a odděleně. Nevracejí se zpět, ani se na situaci nesnaží dívat komplexně.

Chyba není v demokracii, ale v jejích "uživatelích"

Demokracie má svou slabinu v tom, že lidé od politiků chtějí stále více, ale nechtějí za to platit vyšší daně. Politika zvolí spíše proto, že slibuje benefity, zvyšování daní, které by při potřebě vyšších státních výdajů zabránilo dalšímu zadlužování, jim nevoní.

Dluhová krize: Proč se svět bojí kolapsu zemí PIIGS?

Ve vyspělých ekonomikách má reálný růst odpovídat zvýšení produktivity. V Evropě a Spojených státech jsou to zhruba 2 %. Ale lidé chtějí více, a žádají proto vlády o stimulaci ekonomik k vyšším tempům růstu. Ale na to je už zapotřebí externích zdrojů - dluhů.

Vše bude fungovat hladce do té doby, dokud výnosy z 10letých dluhopisů nepřevýší nominální růst HDP. Co se však stane, když se dluhová služba stane neúnosným břemenem? To vidíme ve Španělsku nebo v Itálii. Spojené státy kritického bodu zatím nedosáhly, ale nebezpečně se k němu přibližují.

Když to vlády rozpoznají, co udělají? Uznají, že už nelze poskytovat další fiskální stimuly, jež by zhoršovaly zadlužení, ale zároveň se bojí drastických škrtů, které by ekonomiku mohly poslat do recese. Zbývá jedině nakázat centrálním bankám tisknout peníze.

Levné peníze pro trh jako inzulín pro cukrovkáře: Je jich potřeba čím dál víc, než přijde konec

Fed v roce 2008 zvětšil svou rozvahu z 1 bilionu USD (převážně státních dluhopisů) na 2,5 bilionu (nákupem hypotéčních aktiv). Byl to i případ ECB, když začala nakupovat státní dluhopisy problémových zemí. Její rozvaha se nafoukla z 2 bilionů na 3 biliony EUR.

Jde to chvíli, ale ne donekonečna. Proti monetární expanzi se v Evropě staví Německo, ani Fed nechce ke kvantitativnímu uvolňování přistupovat příliš často. Jak tvrdil Milton Friedman, inflace je vždy a všude monetárním fenoménem. Dosud zůstává nízká vzhledem k tomu, že nerostou ceny domů a mzdy.

Přestávají se už nůžky rozevírat?

Jsme svědky určitého druhu konvergence. Životní úroveň ve vyspělém světě začíná klesat, naproti tomu v rozvíjejících se ekonomikách stoupá. Zadlužení v poměru k HDP je ve vyspělém světě kolem 100 % HDP a růst jen mírný, na mladých trzích je to v průměru jen 35 %, růstu tak nic nebrání.

Evropská unie: Geopolitické, ne ekonomické rozhodnutí

Než se dočkáme v Evropě vícera státních bankrotů, vyzkouší ještě politici všechno možné. Stále totiž převládá všeobecné mínění, že Evropská unie je v jádru dobrá idea. Evropské země se v první řadě semkly za účelem, aby byly schopny konkurovat obrovským trhům, jako jsou Spojené státy nebo Čína. Bylo to spíše geopolitické rozhodnutí než ekonomické.

Pokud chtějí Unii za každou cenu udržet, budou muset více spolupracovat a shodnout se na vzniku politické unie. Prvním krokem bude vytvoření koordinovaného bankovního systému jako prevence runu na banky.

Co se bude dít na trzích dál?

Velké centrální banky světa budou muset pokračovat v tištění peněz. Sice to nakonec vyšší inflaci nevyhnutelně přinese, ale investoři to akceptují. Politici se shodnou na tom, že prioritou je růst, inflace je jen nákladem pro dosažení cíle.

Měnové trhy budou nestabilní. Než se dočkáme stabilního oživení, bude se ještě trpět. Španělsko a Řecko zbankrotují. Než k tomu dojde, prodají banky většinu problémových státních dluhopisů ECB.

Kam "schovat" úspory?

Těžko je ochráníme v akciích. Dokonce i Danone zveřejněnými výsledky zklamal - lidé jsou tak vystrašení, že se bojí kupovat jogurty.

Tajemný Wienův přítel tvrdí, že v současnosti není jeho cílem vydělat, ale uchránit kapitál, a tak nakupuje zlato, energetické společnosti (prý aby vlastnil něco skutečného) a fandí IBM a Applu. Věří také švýcarským nadnárodním společnostem.

Co se podzimních voleb v USA týče, má jasno - pokud v listopadu vyhraje Obama, trh půjde dolů. Když vyhraje Romney, dá se bezprostředně poté očekávat rally. Jakmile však nastoupí do svého úřadu, zjistí, že se slabou ekonomikou a proti krizi stejně nic nezmůže.

V delším horizontu se ovšem krize může ukázat jako dobrá věc, protože zafunguje jako odstrašující příklad toho, kam může svět dovést lidská nenasytnost.

Rok 2025: Evropská prezidentka Merkelová se chystá na zasedání Evropského parlamentu a řeší s Evropským měnovým fondem finanční transfer balkánským zemím Evropské unie