Oprosťte se od paniky, ne od eurozóny

Opravdu jsem přesvědčen o tom, že se v životě vyplatí být v optimistou, v případě investora investujícího v  dlouhodobém horizontu je pak pozitivní přístup součástí povolání. Na krizi můžete mít dva různé pohledy, buď pro vás může být obdobím rizik a ztrát, nebo naopak obdobím odkrývajícím nové příležitosti a obdobím s potenciálem pro příznivé změny. Krize eurozóny, jež spustila řetězovou reakci napříč celým světem, probouzí u mnoha investorů negativní nálady a pochybnosti o udržitelnosti tohoto regionu. Já? Já jsem optimistou. I po řeckých volbách sice zůstává mnoho otázek nezodpovězeno.

Jakmile však Evropa najde řešení na své trable, vzejde podle mě z této krize silnější, než do ní vstoupila, bez ohledu na to, jestli si Řecko vybere setrvání v eurozóně či její opuštění (což si myslím je nepravděpodobné).

Navzdory patům, kterými nyní končí jednání evropských politiků z obou táborů, kdy první prosazuje úsporná opatření (např. Německo) a druhý naopak tato opatření kritizuje (např. Řecko), věřím, že jsou evropští politici na cestě správným směrem. Nejdůležitější je v tomto směru podle mne snaha o prosazení fiskálního paktu, jež povede k utužení stávajícího uskupení a podpoře projektu jednotné měny. To si však vyžádá nějaký čas a pochopitelně i pořádnou dávku trpělivosti, výsledek tohoto úsilí však bude podle mne pozitivní. Dalším důležitým faktem je to, že se Evropě podařilo identifikovat všechny spouštěče této krize.

Opakované volby v Řecku psaly dva různé příběhy. Zatímco v těch prvních, květnových, projevili řečtí voliči zvýšenou míru sympatií se stranami z extrémní pravice či levice, jež se netajily svou nevolí k úsporným opatřením, v těch druhých, červnových, již jako by vztek opadl a extrémisté byli posláni zpět do ústraní, na úkor tradičních politických stran, jež naopak upřednostňují jak úsporná opatření, tak setrvání v eurozóně.

Ano, nad setrváním či opuštěním eurozóny ze strany Řecka visí pořád otazník. Podle mne by však Řecko mělo být schopné v eurozóně setrvat, zejména díky reformám své ekonomiky, jež by měly tuto zemi nasměrovat správným směrem. To však jen za předpokladu, že se řecké vládě podaří zastavit plýtvání veřejnými financemi a odstranění překážek bránících prosperitě soukromého sektoru. Paradoxně může to být právě redukce vládních výdajů, co by mohlo vést ke snížení byrokracie a regulací, a následně tak k opětovné prosperitě v této zemi. I kdyby pak přinutily, z jakéhokoliv důvodu, ostatní členské státy eurozóny Řecko k odchodu z projektu společné měny, nebo kdyby se k tomuto kroku odhodlala samotná řecká vláda za účelem znovunabyté možnosti tisknutí vlastní měny, Řecko by podle mne stále bylo částečně členem eurozóny, to jak jeho obyvatelé v nedůvěře z nové měny stále drželi ve velkém právě euro.

Řecko není jedinou zemí, která by se ze stávající situace mohla vzít ponaučení. I ostatní země západní Evropy a některé vyspělé státy napříč světem bojují se spíše spekulativním charakterem svých rozvah a hledají řešení, jak z toho. Pak tu máme mé oblíbence z řad rozvíjejících se trhů, kteří mají v některých případech příznivější výši dluhu a potenciál růstu. Například východní Evropa. Polsko bylo jediným členem Evropské unie, který v letech 2008-2009 neupadl do recese. Ekonomiky zemí západní Evropy jsou sice mnohem větší než jejich soukmenovkyně z východní Evropy, jsou to však právě tyto (východní) státy, které mají díky nižší startovací základně vyšší potenciál růstu a také větší prostor k reformám. Nezbytná úsporná opatření budou nepochybně nepříjemná, na druhou stranu by však mohla právě tato opatření přimět méně výkonné členy eurozóny k utužení spolupráce. V případě Evropy tu pak navíc také máme široký manévrovací prostor pro vzájemnou spolupráci, jež by měla být spouštěčem výraznějšího ekonomického růstu. Západ může investovat na východě svůj kapitál, východ může naopak podporovat západ svým levnějším zbožím a příležitostmi k investicím, stejně jako svými expandujícími trhy.

Krize může dát vzniknout výhodným příležitostem

Evropa se nyní nachází v období ekonomického zmatku, i tak by podle mne bylo chybou otočit se k ní zády. Namísto toho bychom se měli zamyslet a začít se dívat po výhodných investicích, jež vznikly právě v důsledku této krize. Zároveň si myslím, že by investoři stále měli diverzifikovat globálně. Samozřejmě, mými favority jsou rozvíjející se trhy, neboť ty už dnes tvoří zhruba jednu třetinu světové tržní kapitalizace. Díky přepokládanému růstu, mladé populaci a příznivému poměru dluhu vůči HDP je dnes celá řada rozvíjejících se zemí v lepší kondici než mnoho rozvinutých zemí a myslím si, že by tak tyto země neměly být investory opomíjeny. Přetrvávající potíže a nejistota budou pravděpodobně i nadále dávat vzniknout obavám na globálních trzích, což by se následně mohlo přelít i do rozvíjejících se zemí, jak již jsem však uvedl výše, nejistotu vidím jako příležitost. Vždyť i samotné rozvíjející se země, resp. společnosti v nich sídlící, se dnes vydávají do Evropy za účelem nákupu majetku za příznivou cenu za účelem posílení své pozice na globálních trzích.

Některým investorům nejsou rozvíjející se trhy stále po chuti, dle některých z důvodu zvýšených rizik, jež jsou spojeny s investicemi na těchto trzích. Já však říkám, že žádná investice není bez rizika. Evropští bankéři se mne nedávno ptali na způsoby řízení podniků na rozvíjejících se trzích, majíc pochybnosti o jejich kvalitě. Mou odpovědí však bylo to, že se špatným vedením podniku se můžeme setkat jak na rozvíjejících se trzích, tak v Evropě či USA. Vysvětlil jsem jim, že každý trh má své unikátní problémy, a že řízení podniku tak může být dobré i špatné kdekoliv na světě. Například v USA, kde mohou zakladatelé společnosti dělat rozhodnutí v rozsahu miliard dolarů bez jakékoliv konzultace s představenstvem. Způsob řízení podniku je prostě něco, co musíme brát v potaz při našich investičních rozhodnutí.

Navzdory dnešní nejistotě tedy nejsem znepokojen dlouhodobým výhledem evropských ekonomik. Případné sklouznutí zdejších ekonomik či ekonomiky USA do recese by pravděpodobně spustilo řetězovou reakci napříč globálními trhy. Nemyslím si však, že je to v tuto chvíli obzvlášť významné riziko. Jedním z ukazatelů, který sleduji, je i vývoj směnných kurzů. Z mého pohledu se euro drželo poměrně dlouho relativně vysoko, a to i během krize. Zatím se tak nepropadlo pod hodnotu, se kterou bylo v roce 1999 uvedeno na trh. To přece znamená, že se najdou investoři, kteří stále Evropě a euru věří, stejně jako já.

© Copyright 2012 Franklin Templeton Investments. All rights reserved.

Článek byl převzat a přeložen s laskavým svolením společnosti Franklin Templeton Investments z blogu Marka Mobiuse http://mobius.blog.franklintempleton.com/2012/06/27/long-term-investing-in-a-short-term-world/

Čtěte o investování na http://www.penizenavic.cz/investovani