Skryté nebezpečí protekcionismu

Volný, spravedlivý a otevřený obchod jsou základem prosperující globální ekonomiky. V minulosti jsme však byli svědky toho, že jak se postupně zhoršuje hospodářský vývoj jednotlivých zemí, roste postupně i tendence k ochranářské politice, to přitom platí jak pro rozvíjející se, tak rozvinuté trhy. Ochranářská politika, která podle mě ve skutečnosti nikoho neochrání je pak na pořadu dne i dnes.

Jednou z největších výzev, které teď čelí mnoho zemí, je nedostatečný hospodářský růst. Kromě toho pak musí tyto země také řešit to, jak se vyhnout negativním dopadům evropské dluhové krize. Eurozóna je totiž významným obchodním partnerem několika rozvíjejících se ekonomik. Jsou to pak právě rozvíjející se ekonomiky, které jsou více náchylné k aplikování ochranářské politiky. Dobrou zprávou však je, že podíl vývozu do eurozóny v případě některých rozvíjejících se ekonomik v uplynulých letech klesal, negativní vývoj na starém kontinentě by tak neměl mít na tyto ekonomiky tak výrazný dopad jako před lety.

Dle dubnového reportu Světové obchodní organizace klesl v roce 2011 meziročně růst objemu světového obchodu na 5 %, což je v porovnání s růstem 13,8 % zaznamenaným v roce 2010. Pro tento rok pak WTO očekává dokonce další pokles, a to až na 3,7 %. Důvodem tohoto zpomalení je pak celá řada faktorů, včetně evropské dluhové krize.
Prozatím jsem však na rozvíjejících se trzích žádný podstatný dopad evropské dluhové krize neviděl, a i přes zpomalení ekonomického růstu některých zemí věřím, že v dlouhodobém horizontu mají rozvíjející se země velmi slibný potenciál, navzdory potížím, se kterými se nyní vypořádávají země jak v Evropě, tak v USA. Dopady problémů vyspělých ekonomik je však nutné posuzovat případ od případu, některé země dokážou totiž těžit z rostoucí domácí poptávky, a jsou tak méně náchylné k externím šokům, jiné jsou naopak silně závislé na vývozu, a tím pádem i více zranitelnější vůči externím šokům. Co je však vhodné také zmínit je to, že rostoucí domácí poptávka na rozvíjejících se trzích dokonce vedla k růstu exportu eurozóny do těchto zemí.
Coby globální investoři, posuzujeme detailně všechna potenciální i platná ochranářská opatření zahrnující vše od znárodnění po kontrolu přílivu zahraničního kapitálu. Snažíme se přitom držet krok s aktuálním vývojem, znárodnění našich investic není pochopitelně naším cílem.

Pohledy upřené směrem na Argentinu

V případě Argentiny nedávno vzrostlo naše podezření z ochranářské politiky zahrnující omezení importů, možností vlastnictví půdy ze strany cizinců či znárodnění klíčových podniků, částečně i těch z energetického sektoru. Zdejší vývoj samozřejmě bedlivě sledujeme, dokonce jsme v rámci našeho výzkumu objevili několik zajímavých příležitostí, přispěly k tomu i rostoucí obavy některých investorů, kteří se z Argentiny raději stáhli, čímž následně poslali ceny akcií některých společností níže, což následně poskytlo prostor pro výhodné nákupy. Samozřejmě i my jsme v případě investování v Argentině obezřetní. Při investování na zdejším trhu je však nutné brát v potaz jak pohled na ekonomiku jako celek, tak na jednotlivé nuance, kterými se jednotlivé společnosti odlišují.
V tuto chvíli podle nás není v Argentině program masivního znárodňování na pořadu dne. Ano, vláda věnuje zvýšenou pozornost velmi specifickým společnostem, třeba i těm z ropného průmyslu či producentům vzácných nerostných zdrojů vyznačujících se vysokou poptávkou. To se však děje všude na světě. Bolívie nedávno znárodnila část svého energetického sektoru, Čína omezila export vzácných nerostných kovů, jež jsou důležité při výrobě mnoha oblíbených high-tech zařízení, automobilů a dalších výdobytků moderní doby. Indonésie pak plánuje zavedení daně z vývozu 60 druhů nerostů, včetně 14 kovů, jež již byly předmětem v květnu nově zavedených daní. Vedle toho indonéští představitelé rovněž oznámili plány na omezení zahraničních investic v bankovnictví a těžebním sektoru. V minulosti jsem byl velmi povzbuzen snahou Indonésie o podporu zahraničních investic a jejími vyhlídkami ekonomického růstu, z tohoto pohledu je podle mne aktuálně prováděná ochranářská politika krokem špatným směrem.

V případě Indonésie však zůstáváme, co se očekávaného dlouhodobého vývoje týče, optimisty. Věříme, že silná domácí poptávka a pokračující vládní výdaje na investice do infrastruktury budou i nadále pozitivně podporovat ekonomický růst. Vzhledem k tomu, že domácí poptávka tvoří v případě Indonésie více, jak 50 % HDP věříme, že je tato země více imunní vůči externím šokům, tedy alespoň v porovnání s některými jejími protějšky.
S ohledem na zranitelnost sektoru nerostných zdrojů máme tendenci, bez ohledu na to kde investujeme, zaměřovat se na společnosti z tohoto sektoru s diverzifikovaným portfoliem činnost působící na globálním trhu. V některých případech však nemusí být převzetí soukromé společnosti ze strany státu vyloženě špatnou záležitostí. Vládou kontrolované společnosti nemusí být horší než ty v soukromém vlastnictví či rodinné firmy. Právě naopak, v některých případech má převzetí těžební společnosti ze strany státu na tuto společnost pozitivní vliv, to když dokáže vláda vrátit tuto společnost do černých čísel a následně ji, při rostoucích cenách nerostných surovin, opět vrátit do soukromého vlastnictví.

Výjimky potvrzující pravidlo

Mohlo by se vám zdát, že zpomalení ekonomického růstu zvyšuje riziko protekcionalismu všeobecně ve všech rozvíjejících se trzích. Opak je však pravdou. Vládní činitelé z celé řady zemí jsou naopak zastánci opatření podporujících soukromý sektor v dobách, kdy je to nejvíce potřeba. Na druhou stranu je tu také řada zemí upřednostňujících variantu znárodňování. Kolumbie je pak zářný příklad země podporující soukromý sektor a vlídnějšího přístupu k zahraničním investorům. Rovněž jsem povzbuzen potenciálem nově vzniknuvších trhů, v nichž v minulosti přispěly politické tlaky k politickým změnám (čtěte můj nedávný příspěvek o Myanmaru).
Ještě jedno poslední slovo k tématu: všeobecně jsem sice velkým zastáncem privatizace a odpůrcem protekcionalismu, konkrétné omezení však mohou mít i opodstatnění a pozitivní vliv, například opatření povolující domácímu průmyslu růst bez ohrožení globálního obchodu či investic. V některých případech mohou mít tato opatření pozitivní dopad, příkladem budiž omezování přírodních škod páchaných v rámci nadprodukce vzácných kovů.
Ochranářskou politiku sleduji zblízka. Dle mého názoru jsou státní zásahy spíše kontra produktivní a odrazují investory. Věřím také, že daleko lepším způsobem zajištění růstu je podpora inovací, efektivnosti a volný obchod.