Česko se už Západu nepřibližuje, zato má však druhý nejmenší dluh v Evropě

Hlavní cíl, přibližování Česka k Západu, který si Česko vytklo v devadesátých letech, se v posledních letech nedaří naplnit. Tento trend se zastavil už v roce 2009. Podle analýzy Českého statistického úřadu však přesto Česku "řecká cesta" nehrozí. Celkové zadlužení má totiž zatím druhé nejnižší v EU. Prognózy do budoucnosti však nejsou dobré, a to zejména kvůli obrovské zátěži, kterou bude pro státní rozpočet stárnutí populace.

V současnosti tolik sledovaný ukazatel zadluženosti veřejných financí se počítá jako poměr vládního dluhu vyjádřený k hrubému domácímu produktu. Pokud chce země dosáhnout toho, aby si mohla na finančních trzích půjčovat za přijatelný úrok, měla by mít tento ukazatel na rozumné úrovni. Ona „rozumná úroveň“ je však relativní a značně závislá na aktuální náladě finančních trhů. Podle Maastrichtských kritérií by tento poměr neměl překročit 60 %. Dosáhnout toho lze dvěma cestami – snižováním deficitů státního rozpočtu s cílem dosáhnout vyrovnaného až přebytkového hospodaření anebo vyššími tempy růstu HDP.

Česká republika je na tom ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi stále velice dobře, byť se její hrubá zadluženost zvýšila z necelých 18 % v roce 2000 na 41,2 % v roce 2011. Velkou výzvu pro státní rozpočet ale představuje stárnutí populace. Penzijní reformu, kterou spustila současná vláda, aby této výzvě čelila, považujeme za krok správným směrem. Její parametry odpovídají tomu, že se jedná o politický kompromis – prostředků vyvedených z veřejného systému by mělo být více.

Systém průběžného financování již není dlouhodobě udržitelný a je nutné, aby o tom představitelé politické scény občany i nadále srozumitelně informovali a vysvětlovali možná řešení. Bez celospolečenské shody totiž hrozí, že následující vláda shodí prosazenou reformu ze stolu. Důchodová reforma je běh na dlouhou trať a změny ve financování důchodového systému se projeví až s odstupem mnoha let. Není proto možné, aby podléhala neustálým změnám s tím, jak se střídají různé vlády. Varovný příklad ukazují okolní země (Maďarsko, Slovensko a další), kde se právě toto děje.

Pro toho, kdo se takového vývoje obává i u nás, existují další možnosti – ať už standardní podílové fondy či reformované penzijní fondy v rámci třetího pilíře důchodové reformy. Každopádně malou část pravidelného příjmu bychom si na stáří měli začít odkládat stranou všichni. Stát prostě v budoucnu nebude mít na to, aby se o všechny postaral v plném rozsahu.

David Kufa,

Conseq Investment Management, a. s