Prezentace | 10.06.2012 17:24:20

Dostane Španělsko lepší zacházení než Řecko?

Poté, co si trhy na konci loňského roku oddechly, že se situace Řecka díky záchranným akcím a postupnému odepisování řeckého dluhu ze strany věřitelů dostává alespoň částečně pod kontrolu, se opět jako bumerang vrátila v podobě hrozby vítězství populistických stran, které se necítí vázány dohodnutým balíčkem pomoci. Jak to nakonec dopadne, se dozvíme již 17. června, kdy budou v Řecku nové volby. Dnes je však Řecko spíše kulisou, hlavní roli převzalo Španělsko a Řecko se stalo cvičným polem scénářů pro země většího kalibru. Události v Řecku mají cenu z pohledu „jak by to mohlo vypadat“ jinde. Věřitelé stejně většinu dluhu odepsali nebo se ho zbavili – příkladem může být domácí Komerční banka, která poslední rok postupně odepisovala řecký dluh a dostala se tak z téměř 8 mld. Kč na dnešních 0,4 mld. Kč. Takže zbývající hodnota je již z pohledu banky méně důležitá a co se stane s Řeckem ji už tak netrápí jako v loni.

O co se vlastně hraje, je čas: nejde ani tak o zadlužené země samé – ty jsou na tom špatně a ještě dlouho budou, jako spíše o jejich věřitele. Aby měli prostor postupně vyklidit pozice, které by je mohly stáhnout ke dnu spolu se zadluženými zeměmi. Aby měli čas odepsat, popřípadě prodat (samozřejmě pod nominální cenou) své pohledávky – aby ztráty, které sice ještě nejsou přiznány, ale fakticky jsou, mohli rozložit do více období a neměly dopad na jejich samotnou existenci. Dokud mají obě strany co ztratit, největším nepřítelem obou stan je panika ohledně schopnosti splácet. Věřitelé nechtějí přijít o své pohledávky, alespoň ne rychle a neřízeně a i dlužník má zájem zachovat „běžný provoz“, v tomto případě státu, na jehož fungování je závislých spousta subjektů, co nejdéle.

Jak však ukázaly řecké volby, nikoliv nevýznamný počet tamních voličů se domnívá (ať už mají fakticky pravdu nebo ne), že tato mez již byla z pohledu dlužníka překročena a cena je příliš vysoká a je proto lepší nereflektovat na závazky vůči věřitelům a nést z toho vyplývající riziko chaosu a nejistoty. První řecké volby tak narýsovaly něco jako mez dlužníka, přes kterou již ho není možné tlačit k dalším úsporným opatřením. Pak prostě přestane s věřiteli spolupracovat a oni budou muset odepsat své pohledávky všechny a najednou. A tomu se věřitelé, pokud to má nějaký smysl, samozřejmě chtějí vyhnout.

Řecko sice skládá reparát - k jednáním s věřiteli nakloněná strana dostala dodatečný prostor k tomu, aby v černých barvách vykreslila, co se stane, až země zbankrotuje a zároveň výsledkem prvních voleb dostala prostor k ústupkům na straně věřitelů, takže je velká šance, že se jí bude v opakované volbě dařit lépe a závazky vůči věřitelům budou plněny, nicméně hranice, kam je možné až jít, již byla vymezena.

Druhé poučení z řeckých jednání je to, že přestože je možné s politickou reprezentací země dohodnout určité podmínky, tato politická reprezentace to musí ještě ustát před svými voliči, což se v případě Řecka také nestalo a opět to klade omezení pro věřitele na to, čeho je možné dosáhnout.

Domnívám se tedy, že řecká zkušenost – to, jak by to mohlo vypadat – může být prospěšná pro Španělsko. Věřitelé znají svá omezení a nebudou ochotni i vzhledem k velikosti jeho ekonomiky tolik riskovat a tlačit na úsporná opatření. Větší důležitost země bude znamenat i větší angažovanost a pomoc ze strany evropských institucí, popřípadě ostatních zemí Evropské Unie. Tato pomoc může být mnohem masivnější než v případě Řecka, ale hlavně bude přicházet dříve, aby událostem přecházela, na rozdíl od Řecka, kde spíše na události reagovala. V tomto směru možná napoví nejbližší summit EU, o kterém se říká, že by mohl být přelomový.