B. Gross: Otázka života a smrti

Únorový sloupek B. Grosse ze společnosti Pimco mne zaujal natolik, že jsem se rozhodl připravit z něj výňatek v češtině.

Co je jedním z největších dnešních rizik? To, že finanční trhy pořád fungují za předpokladu neomezeného množství levného kapitálu ze strany centrálních bank, kdykoliv je potřeba. Problémem ale je, že stávající teorie pracovaly s úroky v řádu jednotek procent. Tyto teorie nebyly v praxi odzkoušeny na chování při dlouhodobých úrocích blízkých nule.

Mimochodem, také Credit Suisse ve svém výhledu pro letošní rok věnovala velkou pozornost právě zkušenostem Japonska se sazbami dlouhodobě drženými u nuly. Základní myšlenkou je, že sazby blízké nule už přestávají plnit funkci, aby investoři vyhledávali rizikovější aktiva s vyšším výnosem. Co když je likvidita součástí úrokové míry?

Stávající výnosová křivka obligací je nebezpečně plochá. Vzhledem k výši sazeb, které nemají prakticky kam dále klesat, je velmi limitovaný i růstový potenciál obligací. Kdo pak bude takovéto obligace kupovat, když má možnost koupit si krátkodobější se srovnatelným výnosem. Investoři budou čím dál více držet hotovost.

Signály vysílané centrálními bankami neznačí hrozící pokles obligací. Plochá křivka se sazbami blízkými nula ale může zároveň zastavit poskytování jakýchkoliv úvěrů. Ve svém důsledku to může vést ke zrychlení inflace v USA, doprovázené růstem ceny např. zlata.

Jsme svědky běhu pozpátku, kdy pokles objemu úvěrů povede ke zpomalení ekonomického růstu. Expanze úvěrů trvající několik desítek let umožnila nadprůměrné výnosy finančních trhů – akcií, obligací, nemovitostí i komodit. Na to teď zapomeňme.