Jak odhalit levnou akcii? Valuační metody II.: Fenomén P/E

Jak identifikovat akcii, která stojí za investorský hřích? Jednoduše: Srovnat její tržní cenu se skutečnou hodnotou. Tržní cenu známe, zbývá dojít k hodnotě. Zde je kámen úrazu: Valuační metody připomínají práci alchymistů na dvoře Rudolfa II. a jejich výsledky bývají obvykle protichůdné. Pokud váš makléř chce udělat dobrý obchod (samozřejmě ze svého pohledu) a stojíte mu alespoň za zdánlivě logické odůvodnění jeho akciového tipu, není nic lehčího, než vybrat takovou valuační metodu, která jeho názor podporuje. A tak je určitý titul tutovkou, jelikož jeho očekávané P/E je hluboko pod sektorovým průměrem, a tak je jiný titul zaručenou volbou, protože její PEG je daleko od hodnoty 1. Ukážeme si dnes několik základních valuačních metod spolu s jejich výhodami a úskalími.

V zásadě se akciové valuační metody dělí na dvě kvalitativní větve: Absolutní a relativní. První skupina chápe firmu separátně a snaží se najít její skutečnou hodnotu z jejích fundamentů jako dividend, cash flow, či očekávaného tempa růstu. Do této skupiny patří dividendový diskontní model, model diskontovaného cash flow, či modely založené na ocenění aktiv společnosti. Relativní metody naopak srovnávají srovnatelné firmy a snaží se odpovědět na otázku, zda je ta která akcie relativně podhodnocena či naopak. Instrumentárium zahrnuje zřejmě nejoblíbenější ukazatel P/E, resp. P/B, P/S, P/CF, atp. Metody relativní jsou oblíbenější, a to z jednoduchého důvodu: Jsou rychlé, výsledky dávají prakticky okamžitě a nejsou náročné ani na procesor investorova počítače, ani na „hardware,“ jenž byl dán obchodníkovi do vínku od Boha. Pojďme k jednotlivým metodám podrobněji.

P/E: Opravdu spolehlivý ukazatel? Čtěte na iPOINT