Od roku 2008, který je považován za hlavní fázi tzv. „Hypoteční krize“, která vyvrcholila o rok později poklesem indexu S&P500 pod 700 bodů. Uběhlo jen pár let a svět již řeší krizi další. Skutečnost je však trochu jiná. Současná krize je jen pokračování té z roku 2008. Období mezi jarem 2009 a jarem 2011 je jen jedním velikým nádechem po drtivém propadu za kterým bude následovat další zdrcující výdech.
 
Situace je mnohem složitější než koncem minulého desetiletí, kdy problémy bank a finančních institucí vyřešily svou zárukou jednotlivé státy. Nyní se však problém přenesl právě o tento stupeň výše, na samotné státní jednotky. Za ty se však ručit nedá, respektive kdo a proč, chce, nebo by měl ručit za Řecko, které se k euru dostalo jedině díky „finančnímu inženýrství“, Itálii, která nyní tají předběžné výsledky HDP, Portugalsko nebo Španělsko. Navíc, když se stále z těchto zemí ozývají nejasné nebo rozporuplné signály. Řekové dokonce přišli s tím, aby jim EU odpustila 50% dluhu, ale že za dodržování požadovaných reforem se zaručit nemohou. Absurdita? Nikoli, realita dnešní sociální Evropy, která prožívá nejhorší scénář od druhé světové války. Amerika na tom s dluhy není o moc lépe, nicméně korporátní sféra je zde poměrně zdravá. Firmy překypují hotovostí a drtivá většina z nich hlásí pokračující růst zisků. "Americká ekonomika, zdá se, nabírá páru a pravděpodobně se vyhne recesi," prohlásil tento týden Joe Tanious, tržní stratég ze společnosti JP Morgan. To však také není jisté.

Řecká nákaza se prozatím rozšířila do samotného jádra Evropy. Akciový trh je nestabilní, zdevastovaný národními stimuly, záchrannými balíčky a nyní již bohužel potřebuje, aby evropští politici podnikli něco velkolepého. S úctou ke všem doposud předloženým návrhům, prozatím neexistuje strategie, které by situaci ulevila nebo vyřešila. Všechno co přijde bude bolet a ne málo. Eurozóna se nevyhne nejen recesi, ale ani svému rozpadu. Na zveřejnění efektivního řešení byla dokonce vysána odměna L250.000.

Čtěte také:

Germanie: možné řešení evropské dluhové krize

Nouriel Roubini: Evropa má plán navazující na předchozí neúspěšný plán


Výnosy státních dluhopisů atakují dnes a denně svá maxima ve více zemích eurozóny. "Lidem je již doslova zle z evropských vládních dluhopisů bez ohledu na to, jaká země je uvádí na trh," řekl Uri Landesman, prezident hedge fondů Platinum Partners.

Mnoho investorů  se drží plané naděje, které nabízejí některé příznivé zprávy o americké ekonomice nebo změny ve vládních uskupeních problematických evropských států.

V Řecku, nový premiér Lucas Papademos vyhrál hlasování o důvěře pro svou novou vládu a bude se snažit obnovit politickou a finanční stability v Řecku. V Itálii se ujímá vedení premiér Mario Monti. "Skutečnost, že Mario Monti se stal předsedou vlády vedla zpočátku k určité jásotu a optimismu," uvedl S. Komal Sri-Kumar, hlavní investiční stratég investiční společnosti TCW.  To však neřeší dluh k HDP, který je v Itálii stále 120%. Vládní změny provázejí také Španělsko. Změna vlád, je sice krok správným směrem, který napětí může přechodně ulehčit, avšak problém jako takový neřeší. Ten vyřeší pouze bolestivé a velmi nákladné kroky, které pošlou index S&P500 (SPY) znovu do kolen a ProShares UltraShort S&P500 (SDS) na nová maxima.

www.akcieatrhy.cz