Říše středu, tedy Čína, vstupuje opět (sic!) na scénu jako světový zachránce. Poslední zprávy totiž ukazují, že jedna ze zemí ohrožených dluhovou pastí v Evropě, Itálie, požádala Čínu o "významnou" investici do jejích státních dluhopisů, případně do jejích společností.

Podle listů The Financial Times a The Wall Street Journal, které se odvolávají na své dobře informované zdroje, by mohla Čína podle dřívějších prohlášení svých politických představitelů skoupit miliardové balíky dluhopisů. Podle jednoho z představitelů italské vlády může Čína nyní držet asi 4 procenta italského dluhu, který má celkovou hodnotu 1,9 bilionu eur.

Kdo zachrání Čínu?

Jenže někteří ekonomové varují, že je to jen další oddálení skutečného vyřešení potíží. Čína totiž navíc i přes oficiální potvrzení záměru skupovat dluhopisy zadlužených zemí, fakticky žádné významnější investice v tomto ohledu dosud neučinila.

I kdyby ale chtěla být Čína světovým zachráncem zadlužených globálních ekonomik, kdo pak zachrání Čínu, či, a to je podle některých ekonomů, fatální otázka, vyřeší samotné zadlužení.
 

Jasnou řečí by předchozí řádky mohly vypadat takto:

Pokud Evropa a USA nenajdou skutečné řešení svého zadlužení, světové finanční trhy a ekonomiky se neuklidní, ba co hůř, může se opakovat scénář s hlubší a sociálně dramatičtější recesí.

Co na tom, že devizové rezervy Číny činí nyní rekordních 3,2 bilionu dolarů, z nichž zhruba čtvrtinu by mohl tvořit eurový majetek. Čína sama chce uklidnění situace v eurozóně a to především kvůli obchodování s členskými zeměmi. A tak se místo sestavování žebříčku potenciálních zachránců zadlužených zemí, dostává na přetřes doslov obehraná písnička, kterou dostali na stůl představitelé americké vlády.

Příčinou krize: Nadměrná spotřeba, dluhové financování

„Spojené státy již dlouho udržují ekonomický růst a nadměrnou spotřebu jen díky dluhovému financování, vzniká proto řada ekonomických bublin, což nakonec vyvolalo finanční krize," vzkázal Američanům čínský pohled na věc. A není snad třeba dodávat, že stejnou písničku by mohli od Číňanů slyšet i v řadě evropských zemí, i přes ujištění a ochotu kupovat asijskou říší dluhopisy zemí EU, které jsou ve dluzích.

Účet za posledních pětadvacet let

Zdá se tedy, že chybějící odvaha politických elit přiznat příčiny dluhové pasti a najít odpovídající řešení, určitě brzy narazí na své hranice. Podle komentátora deníku The Economist přichází právě nyní účet za posledních pětadvacet let. Politika vyhýbání se menším recesím vyústila v největší propad od 30. let minulého století. Politici a bankéři na Západě už vyčerpali dostupný obranný arzenál a nová řešení krizových scénářů nejsou zatím na pořadu dne.

Úrokové sazby na minimech, státní kasy zejí prázdnotou, banky vykazují dluhy

Komentátor si všímá, že úrokové sazby v mnoha zemích jsou sice doslova na rekordních minimech, ale státní kasy zejí prázdnotou a rozvahy centrálních bank vykazují dluhy k prasknutí. Nyní se navíc objevují známky ekonomického zpomalení. A zemí na planetě Zemi, které by byly nyní schopné přijít na pomoc, není moc. Navíc vytlouct jeden dluh klínem dalšího dluhu nemusí přivodit nakonec požadované řešení. Takže, i kdyby se Číně povedlo zachránit zadlužený svět, kdo potom zachrání Čínu? Bez dlouhého seznamu ekonomických argumentů, zastánců politických změn čínského systému odpověď na uvedenou otázku už zazněla. Dal jí komentátor internetového deníku Firstpost economy, když napsal: Čína se nejdříve musí zachránit sama. Takže Evropo a USA, probuďte se! Je nejvyšší čas.


Autor: Pavel Král
www.usporim.cz