Zvýšit pravomoci Evropské unie na zásahy do rozpočtů těch členských zemí, které porušují fiskální pravidla či posílit ekonomickou integraci členských států eurozóny, jako opatřeními k razantnímu omezení problému zadluženosti, nepovažují ekonomové za příliš ekonomicky smysluplné.

Podle jejich mínění chce spíše německá kancléřka Angela Merkelová, která s nápady přišla, dosáhnout „politické“ konsolidace neklidné atmosféry uvnitř zadlužené Evropy. Za viníky evropské dluhové krize, která začala v Řecku a rozšířila se na Irsko a Portugalsko, jsou obecně považovány vysoce zadlužené země. Někteří ekonomové jsou ale v takovém hodnocení zdrženliví a poukazují na to, že za problémy eurozóny je spíše zodpovědné zavedení jednotné měny.

Čtěte také: Evropu čeká recese, tvrdí manažeři evropských fondů

„Uvedené kroky než ekonomický, mají především politický rozměr, protože znamenají jasnou ztrátu suverenity a zavedených demokratických principů,“ zhodnotil záměry Merkelové ekonom J&T Banky Petr Sklenář.

„Kdo bude mít poslední slovo u rozpočtu komise EU? Speciální úřad EU? A kdo jím dá k tomu mandát, když nejsou volení a kdo ponese konečnou odpovědnost za rozpočet?“ ptá se Sklenář.

Zdá se tedy, že jde spíše o slovní ekvilibristiku, než reálné ekonomické kroky, po kterých stále intenzivněji volají nejen experti z Evropy, ale už dokonce i ekonomičtí odborníci zpoza oceánu i Asie. „Tak razantní úpravy bude podle našeho názoru těžké schválit všemi státy EMU. Větší fiskální koordinace bude pro udržení eura nutná, ale měla by zůstat například na úrovni omezení strukturálních deficitů, bez pravomoci ovlivňovat detaily rozpočtu,“ řekl k navrženým změnám ve fungování eurozóny ekonom České spořitelny Luboš Mokráš. Na hodnocení zmíněných záměrů je ale podle něj příliš brzo. Jde totiž o pouhé předběžné návrhy jednoho státu, navíc bez mnoha nutných detailů.

Laskavý čtenář nechť se ale ještě chvíli nechá kolébat představou, že by se ekonomická integrace států EU posílila, Evropská komise by měla právo stahovat a pokutovat vlády zemí, které by jí předložily „nesprávné“ podoby státních rozpočtů a měla by právo takový rozpočet odmítnout.

Otázka zní, co by se stalo? Jaký dopad by mělo nezařazení zemí, které nyní stojí mimo eurozónu do vyššího stupně ekonomické integrace?

Podle Petra Sklenáře je za název vyšší integrace možné dosadit slovo „sjednocení“ či hlubší koordinace fiskální politiky. A ta je nezbytná. „Je zde, ale pořád velký prosto pro konflikty nakolik je možná neexistuje žádná federální vláda, standardní federální parlament a neplatí se žádné federální evropské daně a podle mě k tomu není ani žádná ochota a politická vůle vytvářet evropanství, evropské občany,“ varuje Sklenář. A ekonomové k tomu dodávají, že navrhovaná integrace není jediným řešením zadluženosti Evropy. „Řekl bych také, že nevyřeší problém, že eurozóna není optimální měnová unie a potýká se s vysokou nerovnováhou zadlužení jihu, slabá konkurenceschopnost, strukturální problémy trhu práce, přebujelý státní sektor, vysoká míra korupce (Řecko je poslední v celé EU), neefektivní výběr daní,“ vypočetl Petr Sklenář.

Přesto by se podle mínění ekonomů nic zas tak fatálního zemím, které stojí nyní mimo eurozónu a vyšší integraci by nepřijali, nestalo. „Nemyslím se, že dopad na země mimo eurozóny měl být nějak významný. U části z nich by určitě klesla motivace pro vstup do eurozóny,“ řekl Luboš Mokráš. Stále více se ukazuje, že více rychlostní Evropa je dnes už realitou a zatím nic neukazuje na to, že by se počet „rychlostí“ Evropy měl snižovat, spíše se zvyšuje. „Pokud vyšší integrace půjde pro ČR nevýhodným směrem (nové finanční či bankovní daně apod.), tak mi přijde správné takovou integraci odmítnout,“ razantně však nabádá k opatrnosti ekonom J&T Banky.


Pavel Král www.usporim.cz/