Čistá teorie očekávání

Nejjednodušší teorií, která se zaobírá úrokovými sazbami, je čistá teorie očekávání. Ta předpokládá, že časová struktura závisí pouze na krátkodobých segmentech determinujících cenu a úrokové sazby dlouhodobých dluhopisů. Předpokládá také to, že výnosy z dlouhodobějších nástrojů (dluhopisy s dobou splatnosti 5 i 30 let) přesně odpovídají očekávaným budoucím sazbám, a že jsou v podstatě tvořeny výnosy smluv s krátkodobými dobami splatnosti. Jinými slovy, nákup jednoho desetiletého dluhopisu přináší stejný výnos jako nákup dvou pětiletých. Riziko obou je v rámci této teorie na stejné úrovni. Na první pohled je právě tato skutečnost tím, co dělá z čisté teorie očekávání tu nejméně složitou. Například jediné riziko hrozící u státního dluhopisu ve Spojených státech je spojené s úrokovými sazbami z čistého výdělku z půjčené sumy. Při obchodování se nevyskytuje žádné riziko, které by přineslo problém s nesplácením dlužné částky. Trh je výborným odhadcem budoucí nabídky a poptávky. Čistá teorie očekávání je určitým způsobem podobná účinným tržním hypotézám, které předpokládají perfektní tržní podmínky, a kde nejrůznější očekávání vývoje jsou téměř jediným faktorem ovlivňujícím budoucí ceny.

Za těchto základních podmínek čistá teorie očekávání (PET) předpokládá, že budoucí úrokové sazby u dluhopisů s delší dobou splatnosti závisí jen na sazbách předchozích období. Například jediné, co budeme potřebovat pro výpočet výnosu z tříletého dluhopisu, je spočítat geometrický průměr jednoletých výnosů za první, druhý a třetí rok.  Do výpočtu nevstupují žádné další proměnné. Termínová struktura je tedy za těchto předpokladů zastupitelná. Úvěrová smlouva na tři roky přinese přesně takové zhodnocení jako tři  jedno-leté bez ohledu na rozdíl v úrokových sazbách, a jako taková bude zhodnocená stejně, jakoby byla vytvořená z dílčích kontraktů kombinujících úrokové sazby. Můžete tak koupit i dvouletou obligaci nebo dvě jednoleté a výsledek s ohledem na návratnost bude stejný.

Jen zřídka je možné dosáhnout s touto teorií perfektních výsledků tam, kde se dnešní předpokládané sazby u různých dob splatností přesně rovnají v budoucnosti dosaženým spotovým kurzům. Přestože teorie vysvětluje simultánní pohyb úrokových sazeb i vztahy mezi krátkodobými a dlouhodobými smlouvami poměrně dobře, neříká nic o tom, proč má výnosová křivka po většinu času stoupající podobu. Tedy to, proč smlouvy s delší dobou splatnosti vyžadují ve srovnání s těmi krátkodobými vyšší úrokové sazby. V případě, že považujeme jednotlivé smlouvy s různými dobami splatnosti ve svých funkcích za sobě rovnocenné, může výnosová křivka směřovat stejně tak nahoru jako dolů (s ohledem na konjunkturní cykly, rostoucí a klesající předpoklady budoucích úrokových sazeb). Investoři připisují větší riziko právě dlouhodobějším instrumentům kvůli určitému faktoru, který čistá teorie očekávání nevysvětluje.

Aby tento problém dosáhl určitého uspokojujícího řešení, objevila se teorie preference likvidity, kterou si vysvětlíme v následující kapitole.