Pavel Kohout: Zlatý standard? Chybí nám disciplína

Zlatý standard ale může fungovat, pouze pokud vlády nechají pracovat takzvaný Hume-Cantillonův vyrovnávací mechanismus: má-li ekonomika zápornou bilanci plateb, zlato proudí ven ze země a měna devalvuje. To zvyšuje konkurenceschop­nost, dokud bilance není opět kladná. Pak se zlato do země vrací a měna revalvuje. Tím se export stává dražším a příliv zlata ustává…

Elegantní mechanismus. Jenže jeho fungování závisí na respektování pravidel. Třeba čínská hospodářská politika je orientována na umělé udržování nízkého kurzu jüanu. Výsledkem jsou obrovské devizové rezervy a nerovnováha. Čína by nemohla být členem zlatého standardu.

A nejen Čína. Žádná vláda nevidí ráda, když zlato odtéká ze země. Sílí proto pokušení zavést dovozní cla. Za první republiky byla československá koruna kryta zlatem, ale stát během počátečních tří let své existence zvýšil některá cla o stovky procent. To způsobilo pokles importu zhruba na polovinu, silná měna pak stáhla na polovinu i export.

Tím výčet zlatých nevýhod nekončí. Dnešním centrálním bankám se vytýká, že nafukují úvěrové a spekulativní bubliny. Ano, ale bubliny rády vznikaly i za zlatého standardu, ba ještě před vznikem centrálních bank. Příčinou byl nárůst zlatých rezerv a následná expanze bankovních úvěrů.

Finanční krize v roce 1873 s epicentrem...

Pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/23203/