O absolutismu centrálního bankovnictví

Za státní dluhopisy se tak „platí“ ještě horkými bankovkami, na kterých ani nestačila zaschnout tiskařská barva. Z podstaty věci je však právě toto pravým účelem centrálního bankovnictví. Pod záštitou boje proti inflaci se centrálním bankám svěřily nástroje na řízení inflace. A to znamená něco zcela jiného.

Centrální bankéř je tak vlastně absolutistickým monarchou tržního hospodářství. Jako správný panovník si může dělat, co chce, kdy chce a hlavně pro koho chce. Je soudcem, žalobcem i obhájcem v jedné osobě. A aby toho nebylo málo, soudí dle zákonů, které si sám určí a vykonává.

Jako pravý absolutistický monarcha je ale také snadno ovlivnitelný. Chyba však není ve vládci-osobě, ale v instituci jako takové. Každý neomezený vládce je ovlivnitelný, protože chybí kontrolní mechanismy. A nezáleží na tom, jestli je osvícený, nebo ne.

Koncentrovat moc je kontraproduktivní…

Dnes je naštěstí téměř všem jasné, že koncentrovat moc je kontraproduktivní. Máme demokracii a víme, že žalobcem musí být někdo jiný, než obhájce či soudce. Že zákony musí schvalovat a vykonávat opět dvě různé instituce. Že moc musí být rozdělená, pod kontrolou, transparentní a nekoncentrovaná. Že propojení moci výkonné, zákonodárné a soudní je zlé. Tak proč stojí centrální bankovnictví mimo?

Pokračování článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/22581/absolutizmus-centralniho-bankovnictvi/