Tůma: Ustojí stavební spořitelny odchod klientů?

Proč vůbec banky krachují? Jeden z hlavních důvodů spočívá vlastně už v samotném principu jejich podnikání. Od vkladatelů si půjčují krátkodobé peníze, z nich ale poskytují dlouhodobější úvěry. Slovo „půjčují“ je důležité, vklady jsou fakticky půjčkou bance, jsou vedeny v jejích pasivech. Zároveň jsou ale vklady na běžných a spořicích účtech splatné kdykoli na požádání, klienti s nimi mohou volně disponovat. Je to poněkud paradoxní situace, jejíž důsledky většina lidí podceňuje.

Když klienti zpanikaří

Za normálních okolností to nevadí, vklady a výběry se obvykle zhruba vyrovnají. Ostatně, od toho má každá banka experty na řízení likvidity. Pokud ale z nějakého důvodu klienti zpanikaří, nastává problém získat dostatek prostředků a vyplatit všechny klienty.

To je klasický „run na banku“ neboli souboj o to, kdo svoje peníze ještě stihne vybrat a kdo už ne. V případě runu nebo obecného nedostatku likvidity potom musí zasáhnout centrální banka a poskytnout záchranný úvěr.

Současná ekonomie v podstatě bere bankovnictví částečných rezerv jako samozřejmost, ba dokonce nutný předpoklad fungování moderní ekonomiky. Bankovní krize, které se v celém světě opakují se železnou pravidelností, jsou zkrátka daní, kterou platíme za dostupnost levných úvěrů.

„Co s tím,“ je palčivá otázka, na kterou má ovšem málokdo odpověď. Nechat jakoukoli větší banku zkrachovat je samozřejmě politická a přinejmenším krátkodobě i ekonomická sebevražda. Stačí si vzpomenout, co následovalo po pádu Lehman Brothers, jedné z mála výjimek z pravidla „too big to fail“.

Preventivní aktivita

Hrozí tedy českým stavebním spořitelnám podobné katastrofické scénáře? Sotva. Ani ne tak proto, že neprovádějí žádné rizikové operace a mají velmi nízký podíl nesplácených úvěrů. Spíše proto, že peníze nebudou mít kam utéci.

V první řadě si musíme uvědomit, že i přes hlasité nářky...

Dokončení článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/22099/