Jaká penzijní reforma? Jen zamlžený průběžný systém!

Položme si jednoduchou otázku: jaký je rozdíl mezi povinnými odvody do státního průběžného systému a povinnými odvody do soukromého fondu?

Odpověď je jednoduchá: principiálně žádný. A výnosově asi také moc velký rozdíl nebude.

To, že nám stát něco přikáže z pozice své moci, je samo o sobě důkazem toho, že nám stát nehodlá vrátit část naší vlastní svobody a odpovědnosti a radši „to vezme na sebe“. Rozhodne za nás, jako maminka nebo tatínek. De facto je přidání povinného pilíře jen vyvedením daňového výnosu mimo stát. Stát propůjčuje svoji moc penzijním fondům, které se tak začnou podílet na státním monopolu na naše stáří.

Naše stáří tak stále bude patřit státu, ne nám. Nic se nemění, jen se tomu všemu bude říkat trochu jinak.

Zákonem garantovaná dotace

V podstatě je pak fondům jedno, jestli bude stát nějakým způsobem regulovat jejich investiční portfolia. Regulace jim vadit rozhodně nebude – zákonem zaručená dotace miliard korun z našich kapes je ohromným lákadlem, který jen tak někdo neodmítne, jak jsme se v poslední době přesvědčili třeba u fotovoltaiky.

U povinných spoření je však obvykle možné investiční portfolio fondů silně regulováno: penzijní fondy mohou investovat silně konzervativně a do státních dluhopisů. Státní dluhopis je cenný papír, pomocí něhož si stát od někoho půjčí peníze na své fungování. Jinak řečeno se zaručí budoucími daňovými výnosy, že splatí nynější půjčku. Tedy že budoucí produktivní budou platit dnešní výdaje státu.

Pokud je na výnosech z dluhopisů postaveno portfolio soukromého povinného spoření, znamená to, že budoucí produktivní budou platit důchod budoucím důchodcům. Tedy že produktivní budou skrze daně platit důchod neproduktivním.

Zamlžený průběžný systém. Nic jiného!

A já se ptám – jaký je principiální rozdíl mezi průběžným státním systémem a tímto povinným systémem? Nejde o nic jiného, než o zamlžený průběžný systém, na kterém participuje vedle státu i jím určená zvláštní kasta ze soukromého sektoru.

Povinné spoření má ještě jeden zajímavý efekt – regulací portfolia si stát zajišťuje „automatickou poptávku“ po vlastních dluhopisech. Jde o zdroj „levných peněz“, které zaplácnou případnou díru v rozpočtu.

Pokud máme k dispozici levné peníze, dochází ke špatným investicím. Princip je jednoduchý, stejný jako u inflace. Pak i kdyby soukromý sektor tvořili ti nejlepší a nejodpovědnější, tu bude stále stát, který svými špatnými investicemi placenými „levnými penězi“ z fondů zaseje záhon špatných investic. Je úsměvné, že právě špatné investice z levných peněz jsou jedním z rozhodujících faktorů způsobujících hospodářské krize, kvůli kterým se obvykle státy ještě více zadlužují. Vydávají dluhopisy, které si kupují nadotované penzijní fondy. Levné peníze tečou dál a stát „podporuje ekonomiku“ masivním zadlužováním.

Kruh špatných investic se uzavírá, boom a krach přichází znovu, cyklus se roztáčí.

Já se v žádném případě nestavím proti soukromému spoření. Naopak, plně ho podporuji. Dle mého by to však celé mělo vypadat trochu jinak.

Pokud skutečně chceme, aby nám stát nedělal tatíčka....

Dokončení článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/21942/