Ze života drobného investora: Je na čase očkovat se proti bondofílii?

Investoři, a to především ti drobní, v současném světě hrají tak trochu mrtvého (výnosového) brouka. Uplynulá dvě léta je připravila o skalp a jejich zájmy se zúžily na televizi, baseball a dluhopisové podílové fondy. Z maximalistů se stali milovníci kompromisů, z tržních vlků jsou beránci a seznam vlastností drobného investora se rozrostl o novou položku: Pokora. Ta je jistě při obchodování žádoucí, kdyby s sebou ovšem nepřinášela stále palčivější problém posledních měsíců: Ceny dluhopisů s trochou nadsázky evokující tulipánovou mánii v Nizozemí na počátku 17. století. Zatím se situace zdá být relativně klidná – bondofilům, a tím nemáme na mysli agenta britských tajných služeb, nahrává do karet fakt, že hospodářské oživení zřejmě zaspalo ječící budík fiskálních a monetárních politik, a zvyšování úrokových sazeb zní zatím jako povídka od Raye Bradburyho. Co to znamená? Tak primárně to, že každého (firmu, politika) mohlo minimálně napadnout, zasypat trh novou emisí bondů. Výnosy jsou mizivé, financování je tedy za babku, investorům ze slova „akcie“ nabíhá husí kůže a po rally v posledních měsících jsou pro manažery bondových fondů asi tak těžkou kořistí jako pro rybáře kapr plácající se ve vypuštěném třeboňském rybníku... Bondofílie se může stát vážnou investorskou nemocí, čtěte na iPOINT