Slovensko: Hrdina nebo dezertér?

Na první pohled se zdá, že „chytré“ Slovensko ušetřilo v přepočtu dvacet miliard českých korun, když se odmítlo zapojit do více než stomiliardové eurové půjčky Řecku, na kterou se skládá celá Evropská unie, respektive ta její část, která má euro. Neschválení slovenského podílu na půjčce, je však tím nejhorším rozhodnutím, které nová vládní koalice Ivety Radičové udělala. A jsem přesvědčen, že Slovensko bude stát daleko více peněz, než kdyby Bratislava dodržela své závazky a půjčku Řecku poskytla. Vláda Ivety Radičové totiž v evropských očích klesla možná ještě níže, než kdy byl Fico.

Hlavní vinu nese Fico

Právě Ficova vláda přitom kvůli blížícím se parlamentním volbám půjčku Řecku nechválila a hodila definitivní rozhodnutí až na poslaneckou sněmovnu, který měla vzejít z červnových parlamentních voleb. Byla to sice lumpárna, populismus a neodpovědné chování, všechno ale naznačovalo, že bude po volbách vládnout přibližně ten samý kabinet, takže se tím nikdo příliš nezabýval.

Tehdejší opozice, v čele se Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií, která bojovala alespoň o teoretickou šanci na vítězství všemi dostupnými prostředky, se do půjčky tvrdě opřela. Reflektovala tak postoje drtivé většiny Slováků. SKDÚ zároveň kritizovala i záruky eurozóny pro případnou krizi, kde slovenský podíl vychází na skoro pět miliard euro. Mělo jít jen o politické body… Volby ale dopadly tak, jak dopadly. Proti všem předpokladům vyhrála pravice. Ze silných předvolebních slov podkopávajících Fica se najednou stal závazek, s nímž se musela nová vláda rychle vypořádat. Radičová se rozhodla slibu dostát a půjčku odmítla. Mnozí ji za to chválí, jenže…

Není to dar, je to půjčka

…slovenská premiérka půjčku rozhodně odmítnout nemusela. Stačí se podívat na seznam předvolebních slibů SDKÚ, které se hned po volbách ukázaly jako nesplnitelné. Ten seznam je hodně hodně dlouhý. Jedna dobře vyargumentovaná položka navíc by vládu rozhodně nepotopila.

Všechny argumenty proti půjčce Řecku, s nimiž přišel ministr financí Ivan Mikloš, jsou scestné. Vůbec nejhorší je ale ten, že chudé Slovensko půjčuje bohatému Řecku. Pokud Slovensko nemá na to, aby plnilo své závazky vyplývající z členství v eurozóně, tak tam vůbec nemělo vstupovat. Řecko navíc nemusí být zdaleka posledním státem, který může potřebovat úvěrovou pomoc. A Slovensko bude ještě hodně dlouho, od ledna spolu s Estonskem, tou nejchudší zemí eurozóny. Jak se zachová, až bude potřebovat zachránit lenivé a bohaté Španělsko, nebo mafiánská Itálie? Odmítne také? Ale co když budou jednou v úzkých sami Slováci?

Nemáme na to!

Mikloš také tvrdí, že Slovensko by si na půjčku muselo samo půjčit. Peníze ale nemá v eurozóně nikdo. Naši finančně stabilní sousedé by navíc na půjčce vydělali. Nejde totiž o žádný dar Aténám: procenta, za které by si Slovensko půjčilo, by byla nižší, než výše úroku, za který je eurozóna půjčí Řecku. Samozřejmě je tu jisté riziko nesplacení. Toto riziko je ale pořád menší, než kdyby eurozóna po slovenském vzoru nechala Řecko na holičkách.

Pokud jde o výši částky, z určitého úhlu, pro Slovensko výhodného, je oněch dvacet miliard skutečně o trochu více, než by v ideálním případě měli Slováci platit, kdyby panovala naprostá solidarita v tom, že chudí dávají méně než bohatí. Na druhou stranu ale mohou být Slováci rádi, že se „příjmová solidarita“ vůbec započítává a nerozhoduje pouze počet obyvatel. Proč by přece měli bohatší Evropané platit o tolik více na Řecko, než chudí Slováci? Ostatně, byli to politikové z Radičové vlády, kteří zavedli na Slovensku v roce 2002 rovnou daň…

To úplně nejdůležitější ale zaznělo už dávno. Ještě před volbami. Slovensko totiž svou účast oficiálně přislíbilo. Navíc odsouhlasilo i výši příspěvku. A platnost uzavřených dohod je základem, bez něhož se může eurozóna i unie celá rovnou rozpustit.

Izolace a ztráta vlivu je i ztrátou finanční

Na první pohled se zdá, že Slovensku nic nehrozí, žádné sankce, ani peněžní pokuta a že prostě jen ušetřilo. Cena za toto „ušetření“ bude ale vysoká. Slovensko lusknutím prstu ztratilo pověst spolehlivého státu, naštvalo všechny země eurozóny, jejichž politici teď před svými voliči vypadají s prominutím jako pitomci. Slováci navíc poškodili euro, tedy svoji vlastní měnu.

Bratislavě hrozí v unii dočasná izolace, ztráta náskoku před Českem a Polskem, který díky euru Slovensko přinejmenším opticky získalo. Slovensku jeho „podraz“ nemůže projít, už proto, aby ho další země nenásledovaly. Slováci za to určitě zaplatí ztrátou vlivu na rozhodování jak v eurozóně, tak v unii jako celku. Což je věc, která se může velice, velice prodražit. Z dvaceti miliard korun se tak mohou rychlé stát „drobné“ – pakatel v moři peněž, které se shodou okolností rozhodly vydat jinam… Jsem přesvědčen, že to Slovensko brzy pozná.