Regulace finančních trhů – krok správným směrem!?
Minulý pátek prošla americkým Kongresem nejzásadnější a nutno říci i nejpřísnější reforma regulující tamní finanční systém od Velké hospodářské krize. Během včerejšího dne tuto reformu posvětil i Senát a nyní již stačí pouze podpis amerického prezidenta. Jedni reformu vítají, druzí hovoří o návratu socialismu a třetí jen nesouhlasně kývají hlavou nad její nedostatečnou přísností. Jak to tedy je? Ať tak či onak, po zdravotní reformě se jedná o další nezpochybnitelné vítězství Baracka Obamy, který tak dal aspoň na chvíli zapomenout na nepříliš rozhodné chování v souvislosti s krizí v Mexickém zálivu. Jednou z priorit Obamovi volební kampaně v roce 2008 byla právě regulace finančních trhů, po roce a půl se tak na stole z trámů britské fregaty HMS Resolute objeví k podpisu tolik očekávaný dokument.
Nad potřebou nastavení nových podmínek a mantinelů na finančních trzích pochyboval jen málokdo. Finanční sektor jako takový si prošel během aktuální hospodářské krize katarzí, jež odhalila ještě více absurdit než řecký sociální systém.
Finanční domy z Wall Streetu mezi sebou obchodovaly s hypotečními aktivy, o jejichž struktuře většinou neměly ani ponětí. Na jejich tvorbě se podílely samotné ratingové agentury, jež je pak samy následně ohodnotily vlastními ratingy. Díky využití pákové efektu tak byly příjmy Wall Street mezi lety 2003-2008 monumentální a veškerá regulační iniciativa byla v Greenspanovském duchu ponechána samotnému trhu. Bankovní domy však nezohledňovaly fundamentální kvalitu aktiv a v euforickém opojení maximalizovaly své zisky. V té chvíli trh selhal, hypoteční bublina splaskla a finanční sektor, jehož postavení je v americké ekonomice naprosto klíčové se zhroutil jak domeček z karet. Důsledky nedostatečné regulace finančního sektoru netřeba připomínat – nejhlubší recese od Velké hospodářské krize, růst nezaměstnanosti, zamrznutí mezibankovního trhu, celosvětový pokles kapitálových, atd.. Bylo nadmíru jasné, že finanční sektor potřebuje nastavit nové mantinely.
Dalšími dvěma zásadními body reformy je zamezení potřeby realizovat „koncept“ Too Big to Fail a nastavit takový systém, jenž by varoval před systematickými riziky. Pád Lehman Brothers ukázal jakým způsobem je americká, potažmo globální ekonomika zranitelná a závislá na stabilitě velkých bank. Následky tohoto vládního rozhodnutí byly nevyčíslitelné, od propadu kapitálových trhů po zamrznutí úvěrového trhu a z toho vyplívající minimální likvidity. Od té doby americká vláda spolu s Fedem zachraňovala každou společnost, jejíž pád by znamenal pro ekonomiku stejné riziko. Z čích peněz? Samozřejmě z peněz daňových poplatníků. Nastala tak paradoxní situace, kdy vláda prioritně zachraňovala společnosti sektoru, který se o rozpuk krize zavinil největší měrou. Reforma tak počítá se založením Rady pro dohled nad finanční stabilitou (Financial Stability Oversight Council), která by sledovala vznik systematických rizik ve finančním sektoru. Tento bod měl obsahovat i zákon o zavedení bankovní daně pro velké banky, z níž by se pokrývaly případné výdaje na předcházení systematických rizik, a která by přinesla do státního rozpočtu až 19 mld. USD. Čáru přes rozpočet však demokratům udělala náhlá smrt senátora Roberta Byrda, která vyvolala potřebu získat alespoň 3 republikánské senátory k podpoře reformy. Ty svou podporu podmínily právě vyškrtnutím bankovní daně, tudíž tato daň realizována nebude. Zmírňující změny se dočkalo i tzv. Volckerovo pravidlo počítající se zákazem bank vlastnit hedgeové a privátní fondy a investovat do nich. Konečná podoba tohoto pravidla umožňuje bankám tyto rizikové investice ve výši 3% svého kapitálu. Nutno podotknout, že dle CNN bankovní domy investovaly od ledna 2009, kdy Barack Obama začal vážně mluvit o potřebě reformy, do lobbingu za své zájmy 600 mil. USD.
V pořadí čtvrtou reformní prioritou je zajištění transparentnosti v oblasti finančních derivátů a jiných exotických finančních instrumentů. Regulace se pak bude týkat všech cenných papírů, jež jsou kryty rizikovými aktivy, dále hedge fondů, či hypotečních brokerů. Neprůhlednost obchodů s finančními deriváty má negativní vliv především na nárůst nedůvěry na mezibankovním trhu. Od roku 1998 stoupl trh s fin. deriváty za deset let z 91 na 592 bilionů USD. Na nárůst tohoto trhu tehdejší administrativa nebyla schopna adekvátně zareagovat a cenné papíry kryté hypotékami pak společně s jejími zajišťovacími instrumenty vytvořily podhoubí vzniku hypoteční krize.
Mezi další cíle Obamovy administrativy pak patří např. potřeba nastavit nová pravidla pro ratingové agentury. Zesílená regulace se bude týkat především interní kontroly těchto agentur, posílení pozice SEC a zvýšení postihů za nesprávný rating. Cílem této regulace by pak měl být návrat důvěry v ratingy samotné.
Jestli čekají bankovní sektor lepší zítřky, ukáže až budoucnost, již dnes však lze říci, že Obamova administrativa učinila první zásadní krok, jež je přímou reakcí na krizové symptomy aktuální hospodářské recese.
Petr Peřinka
Poslední zprávy z rubriky Investice:
Přečtěte si také:
Prezentace
28.03.2024 5 kroků pro pravidelnou údržbu vaší motorové pily
27.03.2024 I elektrická koloběžka musí mít povinné ručení
Okénko investora
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Revoluce v umělé inteligenci: Nový superčip společnosti Nvidia může změnit svět
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Kdy a komu se vyplatí využít DIP (dlouhodobý investiční produkt)
Mgr. Timur Barotov, BHS
Michal Brothánek, AVANT IS
SPILBERK investiční fond SICAV, a.s. se mění k lepšímu aneb Co přinesla Valná hromada
Miroslav Novák, AKCENTA CZ
ČNB pokračuje ve snižování sazeb, proinflačním rizikem slabší koruna
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Petr Lajsek, Purple Trading
Slabá koruna prodraží dovolenou. Kolik si kde letos připlatíme?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz