Politici římští, politici čeští

Podle výzkumu veřejného mínění je odpovědnost za politickou krizi, kterou právě procházíme, na bedrech Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka téměř stejným dílem a nezanedbatelně i Václava Klause.

V tuto chvíli už patrně není důležité, kdo je vinen, zdá se, že naše společnost je opravdu názorově rozdělena poměrně rovnoměrně. Uvidíme v předčasných volbách, zda a jak se nedávné události odrazí ve volebních preferencích. Zda si zapamatujeme a ve volbách nepomineme, že právě v období, kdy jsme měli stát v čele Evropské unie a odpracovat si půl roku předsednictví, být u řešení takových problémů, jako byl zastavený ruský plyn, konflikt v Gaze a především celosvětová ekonomická krize, čeští poslanci nemají nic lepšího na práci než v polovině doby předsednictví vyslovit vládě nedůvěru. Pomiňme, že poté vypadali někteří zúčastnění (a iniciátoři) výsledkem upřímně překvapeni - především tím Česká republika potvrdila svou pověst nepříliš spolehlivého a čitelného partnera. Mimo jiné premiér Topolánek v projevu v Evropském parlamentu Obamu kárá, že přehnané podpůrné programy jsou cesta do pekel... a vzápětí po změně křehké parlamentní situace sami máme schváleno šrotovné a zvýšené podpory v nezaměstnanosti.

Události posledního období vedou k zamyšlení, do jaké míry jsou naši političtí reprezentanti ochotni a schopni skutečně chovat se tzv. státotvorně. Asi je příliš idealistická představa českého parlamentu, kde se ve věcném dialogu smysluplně jedná nad jednotlivými zákony. Při poslechu přenosu z parlamentu (připomeňme, že to, co se v parlamentu odehrává, je práce) se nelze příliš přiučit rétorice, konstruktivnímu dialogu, argumentaci, kultivovanému projevu.

Jedno nedělní poledne došlo k roztomilému kontrastu. Souběžně s politickými reprezentanty v obvyklé polední debatě na jiném programu recitoval pan Lukavský jednu z Ciceronových řečí proti Catilinovi v římském senátu. Uznejme, že to, co pan Lukavský svým nezaměnitelně kultivovaným přednesem přednášel, byla pro větší autorovu slávu pravděpodobně vlastním nákladem Ciceronem vydaná a před vydáním znovu redigovaná podoba projevu. Při jeho vlastním přednesu v římském senátu mu do toho římští senátoři pravděpodobně také vykřikovali poznámky a hrubosti, šoupali nohama, huhlali, povídali si a nejspíše si i četli nějaké ty svitky. Konzul Cicero ve svých projevech proti Catilinovi  burcoval proti zradě, spiknutí, přípravám na občanskou válku. Tyto In Catilinam orationes jsou dodnes brány jako vrcholná ukázka řečnického a právnického umění, bez ohledu na to, že později byl Cicero popotahován, protože účastníky Catilinova spiknutí nechal popravit bez soudu. Přesto, i jeden takový Cicero by náš parlament ale hodně, hodně povznesl.