Gambrinus slaví 140 let

Povolení k založení pivovaru podnikatelé získali v květnu 1869 a o měsíc později se v obchodním rejstříku objevila firma První plzeňský akciový pivovar. Ta se zapsala do povědomí jako pivovar Gambrinus, a to podle názvu, který pro své pivo později zvolili majitelé.

Plzeň byla v polovině 19. století rychle se rozvíjejícím průmyslovým městem, které poskytovalo příznivé podmínky pro podnikání. V Plzni a okolí tak sídlilo dost movitých podnikatelů, kteří si mohli investici do moderního pivovaru dovolit. Mezi zakladateli Gambrinusu, kteří na schůzce upsali akciovou jistinu v částce milion zlatých, byli například majitel strojíren Emil Škoda, spolumajitel parního mlýna v Plzni Adolf Hýra a stavitel Martin Stelzer.

Investice do pivovarnictví v roce 1869 podpořilo i zrušení tzv. propinačního práva, které doposud určovalo, kdo smí pivo vařit, a nutilo odběratele brát pivo pouze od svého regionálního výrobce. Zrušení této středověké výsady umožnilo vznik volné soutěže a zakládání velkopivovarů.

V Plzni již jeden takový byl, a to Měšťanský pivovar, dnešní Plzeňský Prazdroj, který první pivo uvařil v roce 1842. Jeho unikátní spodně kvašený ležák, který se později stal vzorem všem ostatním světlým pivům, inspiroval i zakladatele pivovaru Gambrinus. Pro jeho stavbu zakoupili pozemky sousedící s Měšťanským pivovarem a dostaly se tak ke stejné spodní vodě, o níž se tradovalo, že je hlavním důvodem mimořádné chuti konkurenčního piva.

Nový pivovar vyrostl v rekordním čase a již v říjnu 1870 zahájil provoz. Na téměř dvacetihektarovém pozemku jej vybudovali firmy stavitelů Martina Stelzera a Václava Daniela, kotle a strojní zařízení dodala Škodova strojírna. Kvůli nedostatku cihel si společnost pronajala cihelnu a druhou koupila.

Pivo z nového plzeňského pivovaru se rychle ujalo. V prvním hospodářském roce se uvařilo 26 000 hektolitrů, o rok později odbyt vzrostl na 70 tisíc hektolitrů. Nové plzeňské pivo si našlo cestu i do ciziny a získalo řadu ocenění. Pivovar přestál hospodářskou krizi, byť mu výrazně klesl odbyt. Firma postupně dále investovala do svého rozvoje a počátkem devadesátých let již výstav přesáhl 160 tisíc hektolitrů za hospodářský rok.

V roce 1907 se o pivu z Prvního akciového pivovaru pochvalně vyjádřil císař František Josef I. a proto správní rada zavedla značku "Pilsner Kaiserquell" (Plzeňský císařský zdroj). V roce 1912 byl pivovaru propůjčen prestižní titul "c. k. dvorní dodavatel", údajně za 25 tisíc korun. Těsně před světovou válkou pivovar vystavil již více než 270 tisíc hektolitrů.

Rozpad monarchie ukončil "císařskou" éru pivovaru. Ten si v roce 1919 nechal zaregistrovat ochrannou známku "Plzeňský Gambrinus", která nahradila dále již neúnosnou značku Kaiserquell. Gambrinus je dle pověsti zkomolenina jména brabantského vévody Jana I. (Jan Primus), předka císaře Karla IV., který je považován za patrona sladovníků a piva vůbec. Název Gambrinus je proto mezi pivovarníky oblíbený a piva této značky se vaří i jinde ve světě, například v Německu a Rakousku.

V poválečné Plzni a okolí prosperovaly čtyři velké a několik menších pivovarů a bylo jen otázkou času, kdy se sloučí. Postupná fúze se odehrála v režii finančně nejsilnějšího z nich, Měšťanského pivovaru, který se dohodl na převzetí Gambrinusu. Ten již dříve ovládl některé z menších konkurentů. V roce 1933 se Prazdroj a Gambrinus spojily. Gambrinus poté převzal zákazníky slabších piv (především tzv. desítky), na které se v dalších letech specializoval.

Koncem druhé světové války pivovar těžce poškodilo bombardování. V roce 1946 přišlo znárodnění, po kterém byly Měšťanský pivovar i První akciový pivovar začleněny do národního podniku Plzeňské pivovary. V roce 1959 byl samostatný závod Gambrinus zrušen a sloučen s Prazdrojem; obnovení se dočkal v roce 1990. Nyní patří jako součást akciové společnosti Plzeňský Prazdroj do nadnárodní pivovarnické skupiny SABMiller.