Co dělat v časech volatilní měny? Existuje několik způsobů, jak tomu účinně čelit

Finanční trhy se v posledním roce vyznačují vysokou volatilitou a nejistotou, která ohrožuje mimo jiné i české exportéry a jiné subjekty, jejichž prostředky či příjmy jsou tvořena jinou měnou než českou. O tom, jak se proti těmto nepříznivým vlivům zajistit, jsme se bavili s Lucií Vitamvásovou z XTB.

Měnové trhy se v posledních měsících vyznačují vysokou volatilitou a nepředvídatelností. Dosahují i extrémů, jako rekordně slabý americký dolar vůči ostatním nejvýznamnějším měnám světa a taky třeba česká koruna, která naopak patří mezi nejrychleji posilující měny světa vůbec. Jakým způsobem tato skutečnost může ovlivnit investory a firmy, jejichž podnikání je ovlivněno právě měnovým kurzem koruny, dolaru či eura?

V případě, že mají podniky či investoři část svých peněz, příjmů nebo jiných aktiv  v jiné měně, než je jejich spotřeba, vystavují se tak měnovému riziku, tedy riziku pohybů měnových kurzů k jejich nepřízni. Kurzové ztráty se promítají pak do hospodářských výsledků, například za poslední rok koruna posílila o výrazných 15%. Jsou to především exportéři, kteří silnou korunu nejvíce pociťují, jelikož za své zboží prodané na zahraničních trzích získají reálně méně a tento pokles nemohou promítnout do ceny výrobků, neboť by dále nebyli schopni konkurovat. Slabý dolar či silné euro však ovlivňují i běžné investory, kteří mají své peníze v podílových fondech či jiných instrumentech, které proti měnovému riziku nejsou zajištěny. Pokud jste například měli přesně před rokem, kdy jsme platili 20 CZK/USD, ve fondech 100 000 USD (20 mil. CZK), přišli byste k dnešku (kurz 16,00 CZK/USD) jen vlivem oslabení dolaru k české koruně o 20%. To jsou však peníze, které jsou zbytečně ztraceny a jejich ztrátě šlo předejít. Jednoduše v dnešní turbulentní době je zajišťování téměř nezbytné.

Jakým způsobem je možno se proti těmto rizikům zajistit? Říká se, že kurzové zajištění je dostupné jen pro velké hráče...

Domněnka, že kurzové zajištění je pouze pro větší firmy, které operují s vyššími nominálními hodnotami, není správná. Trh se přizpůsobuje menším podnikatelům, a proto se zajištění (neboli hedging) stává dostupné i pro tuto skupinu podnikatelů a investorů (retail klienty) a je jednodušší než kdy předtím. Mezi hlavní produkty, které jsou dostupné pro retailové klienty patří finanční deriváty jako jsou CFD (kontrakty na vyrovnání rozdílu) a opce. Zajištění pomocí CFD a opcí se ve světě stává stále populárnější a rozšířenější. Rozdílem potom mezi možnostmi zajištění retailu a korporací je zmiňovaný objem. Jsou například banky, které vám zajistí vklad od 20 000 eur a na druhé straně existují společnosti, které umožňují zajistit již 10 000 eur nebo dolarů, a to právě pomocí CFD nebo opcí.

Jaký je ale rozdíl mezi CFD a opcemi v případě hedgingu?

Jedno je u CFD a opcí stejné, a to, že jsou to finanční deriváty, které využívají finanční páky, což znamená, že kontrolujete větší množství peněz, než ve skutečnosti skládáte. CFD ale funguje tak, že při uzavření kontraktu skládáte tzv. marži, jejíž výše se může u různých společností lišit, u nás je například 1:100. Marže slouží ke krytí případné ztráty z vašeho obchodu. Pokud chcete zajistit řekněme 10 000 USD, marže bude činit přesně jednu setinu, tedy 100 USD, což, vynásobeno kurzem dolaru a koruny, dnes činí přibližně 1600 CZK. U opcí se marže neskládá, nýbrž se platí opční prémie neboli cena, kterou při nákupu opce platíme za právo, ale ne povinnost, v budoucnu koupit nebo prodat dané aktivum za stanovenou cenu. Tím, že se jedná o právo, neneseme žádné riziko. Nevýhodou je, že opční prémie je většinou vyšší než poplatek u CFD. Nespornou výhodou opce ale zase to, že pokud se bude měnový kurz pohybovat vám příznivým směrem, budete z takového pohybu na rozdíl od CFD těžit, byť při nepříznivém pohybu zůstává pokrytí ztrát totožné. Rozdíl je i ve splatnosti, kdy CFD můžete standardně držet až jeden rok, opci 6 měsíců.

Je proces zajištění složitý, musí zajišťovatel rozumět finančním derivátům a jejich fungování?

Zajišťování jako takové není nikterak složitou záležitostí.  V podstatě máte dvě možnosti, dlouhá a krátká pozice, respektive nákup a prodej aktiva. Zajišťující pozice musí být přesně opačná pozici zajišťované. Pokud tedy máme na účtě 10 000 USD (dlouhou pozici) a depreciací (oslabením) dolaru tyto peníze ztrácí hodnotu, zajistíme se krátkou pozicí (prodejem dolaru), abychom na poklesu dolaru vydělávali. Součet obou pozic by pak měl být co nejbližší nule, namísto ztráty, kterou bychom vykazovali v případě, pokud bychom se nezajistili. Na začátku si musíme uvědomit dvě základní věci, tedy kolik zajistit a kterým směrem. Společnosti nabízející zajišťovací služby by měly být schopny nabídnout pomocnou ruku. Naše společnost například pro klienty vyvinula kalkulačku, která výrazně ulehčí vstup do pozice, vypočítá nominální hodnotu kontraktu, předpokládané náklady i doporučenou velikost účtu. 

A s jakými náklady na zajištění musí investor počítat?

Náklady se odvíjejí od objemu zajišťovaných prostředků, nejedná se však o převratné sumy, naopak ceny jsou pro retailovou klientelu snadno dostupné. Když potřebujeme například zajistit 10 000 USD na půl roku, předpokládané náklady na otevření pozice by činily zhruba 300 Kč s tím, že musíme počítat s účtem ve výši alespoň 15 000 Kč (pozn. minimální počáteční vklad na účet u XTB je ale 20 000 Kč), aby odolal pohybům trhu a nedošlo k tzv. margin call, což je výzva k doplnění finančních prostředků. U opcí je náklad sice vyšší, okolo 4 500 Kč, ale není třeba zadržovat na účtu žádné další prostředky, na pozici se nevztahují poplatky za držení pozice přes noc a jak jsem již zmiňovala, pozitivní pohyb dolaru bude dodatečným ziskem, nikoli ztrátou. Opce jsou i jednodušší na řízení, jelikož se nemusí hlídat výše zůstatkové marže ani uzavření pozice, které probíhá automaticky.

Jaká jiná rizika se dají efektivně na trzích zajišťovat?

Na trhu samozřejmě není pouze riziko měnové, ale existuje spousta dalších rizik jako je úrokové riziko nebo komoditní. Riziko úrokové zajišťují především finanční instituce, výrobní podniky se zase zajišťují proti riziku plynoucím z nejistých cen komodit. Obzvláště druhý případ je ale často podceňován, což může snížit konkurenceschopnost společností. Činnost společnosti se může odvíjet od některé z komodit, ať už je to zemědělská plodina (pšenice, rýže), energetická surovina (ropa, benzín, uhlí, plyn) či kov (měď, hliník, zlato, stříbro). Neočekávané výkyvy, například takové, jaké jsme viděli  na komoditním trhu v posledním roce, pak dokážou zamést s finančním plánem. Letošní celosvětově vysoké ceny benzínu snížily dopravcům ziskové marže tím, že rapidně vzrostly náklady. Česká republika tomu byla částečně ušetřena díky silné koruně, ale ani ta nevydrží na silných úrovních věčně. Kdyby se dopravce včas a efektivně zajistil, vysoké ceny za poslední půlrok by jej neovlivnily vůbec a on by tak mohl ponechat stejné ceny s konstantní ziskovou marží, což samozřejmě znamená výraznou konkurenční výhodu. Navíc dochází k přesnějšímu finančnímu plánování, a tím větší důvěře investorů a věřitelů. Proto by se každý, koho se výše zmiňovaná situace týká, měl vážně zamyslet nad využitím zajišťovacích produktů.