Úrokové sazby v Evropě. Mohou ještě růst?

Rostoucí inflace a zpomalující hospodářský růst. Noční můra všech investorů která evropské země obcházela naposledy v sedmdesátých letech minulého století nebyla od té doby nikdy aktuálnější než nyní. Přestože situace zatím není ani zdaleka tak vážná jako v sedmdesátých letech, jedna věc se nemění a tou je těžké spaní centrálních bankéřů, kteří bojují s inflací i za cenu výrazného přidušení domácí ekonomiky. Vzorovým příkladem tohoto boje jsou v posledních měsících zejména Bank of England a Evropská centrální banka, na něž se pozornost obrátí také tento týden ve čtvrtek, kdy budou obě banky znovu rozhodovat o dalším vývoji úrokových sazeb. Odhady trhu jsou poměrně jasné a obchodníci od obou bank očekávají ponechání úrokových sazeb beze změny, v případě BoE na 5%, u ECB pak na 4,25%. Můžeme se ale tento týden přeci jen dočkat překvapení? A co další měsíce?

Alespoň u Evropské centrální banky existuje poměrně vysoká pravděpodobnost, že sazby tento týden zůstanou tam kde jsou. ECB začátkem července splnila to, co již v červnu napůl přislíbil Jean-Claude Trichet a po více než roce přistoupila ke zvýšení úrokových sazeb o čtvrt procentního bodu na 4,25%. Přestože se ukázalo, že inflace pokračuje v růstu, když se podle předběžných odhadů v červenci vyšplhala na 4,1%, minulé týdny přinesly také jasný důkaz toho, že země evropské patnáctky a především i do té doby poměrně odolná německá ekonomika, začínají výrazně zpomalovat. Spotřebitelská důvěra v Německu a Francii je nejníže od roku 2003, ještě hůře je na tom ale stejný ukazatel v Itálii a zejména ve Španělsku, kde se důvěra spotřebitelů do dalších měsíců pohybuje nejníže v historii. Průmyslová výroba si ve všech čtyřech největších ekonomikách v květnu prošla silným propadem a podobně se vyvíjejí také průmyslové objednávky, jejichž objem pouze v Německu klesá již šestým měsícem v řadě. Eurozóna se nemůže opřít ani o export, který díky slabému dolaru nyní výrazně podpírá Spojené státy, díky faktu, že je euro na páru s dolarem za posledních dvanáct měsíců o 14% silnější, zatímco k libře zpevnilo o více než 16%. I když eurozóna není ani zdaleka v takových problémech jako právě Spojené státy nebo např. Británie, kde se ke všemu přidala ještě krize na trhu s bydlením, začíná být více než zřejmé že nadcházející půlrok nebude jednoduchý. Přestože tak v minulých týdnech zaznívaly z rady guvernérů jestřábí hlasy (Wellink, Liebscher), které obchodníkům měly připomenout, že boj s inflací není u konce, samotný fakt že ECB sazby zvyšovala minulý měsíc v kombinaci s nelichotivými červencovými čísly pravděpodobnost dalšího zpřísňování měnové politiky výrazně omezuje.

Daleko složitější je pozice Bank of England. Britská ekonomika rostla v 2Q slimáčím tempem o 0,2% (1,6% r/r), červnové maloobchodní prodeje klesaly meziměsíčně o 3,9%, výrobní sektor i sektor služeb si procházejí kontrakcí a ceny domů se meziročně podle národního indexu v červenci propadaly o vysokých 8,1%. Především díky propadu cen domů a růstu inflace se britská spotřebitelská důvěra dostala v červenci na historické minimum (s měřením se začalo v r. 1974) a je to právě trh s bydlením, který je zdrojem největších rizik pro britskou ekonomiku i do dalších měsíců. Propad cen se přitom měsíc co měsíc zrychluje a jejich dno je zatím v nedohlednu, když například počty nově udělených hypotečních úvěrů jsou v Británii nyní nejníže od roku 1993, který byl mimochodem rovněž prvním rokem, kdy se s měřením tohoto ukazatele začalo. Británie si prochází ještě rychlejším ochlazováním ekonomické aktivity než eurozóna a zatímco ECB již má svůj růst sazeb “za sebou“, Británii, která má nejvyšší sazby ze zemí G7, by podle mnohých obchodníků ještě jedno zvýšení sazeb potkat mohlo. Tento týden to ale s největší pravděpodobností nebude, i když jak napovědělo poslední zasedání Výboru pro měnovou politiku (MPC) Bank of England, minimálně jeden hlas pro se určitě najde. Podle posledního zápisu ze zasedání banky bylo sedm členů z devítičlenného panelu pro zachování sazeb, jeden člen (David Blanchflower) hlasoval pro jejich snížení a překvapení pro obchodníky si připravil Tim Basley, který zvednul ruku pro jejich okamžitý růst o čtvrt procentního bodu. Inflace v Británii zrychlila v červnu na 3,8% a projekce Bank of England hovoří o tom, že by se ještě tento rok mohla výrazně přehoupnout až přes hranici 4%. Pokud se dočkáme inflace převyšující tuto mez alespoň o dvě desetiny procenta, případný růst Britských úrokových sazeb se může stát velice reálným, a to nehledě na fakt, že by tento krok mohl ve střednědobém horizontu vystavit druhou největší evropskou ekonomiku velkým problémům.

Jedním z klíčových determinantů dalšího vývoje sazeb v Evropě a ve zbytku světa budou také ceny komodit na světových trzích. Ty si v minulých týdnech prošly výraznou korekcí, která v posledních dnech dostává podobu ustáleného trendu. Budou-li ceny komodit klesat i nadále, centrální banky dostanou o něco více prostoru k manévrování, což by mohlo spekulace na růstu úrokových sazeb začít brzdit. Ani v případě, že by ceny komodit začaly klesat a evropské ekonomiky se dokázaly pozvolna stabilizovat se ale nízkých úrokových sazeb v Evropě jen tak nedočkáme, protože na řadu přijde druhý, doposud spící, zdroj inflačních tlaků a tím je růst mzdových požadavků, který ještě nestačil do ekonomiky prosáknout.