Koruna dramaticky posiluje, ČNB spí

Česká měna za poslední rok posílila z téměř 29,- CZK za euro na méně než 23,50 CZK za euro, což činí roční posílení o více než 18%. Ačkoliv by bylo pro ekonomiku žádoucí, aby nedocházelo k prudkým výkyvům kurzu měny, plovoucí kurz měny v současné době neplave v hustém oleji, jak by bylo potřeba, nýbrž se pohybuje jako nůž ve velmi měkkém másle. Poptávka po koruně je z různých příčin totiž extrémní a kurz na tuto poptávku nemůže reagovat jinak než extrémním posilováním.

Orgánem, který má na starosti péči o stabilitu měny, je Česká národní banka. Co však s touto nežádoucí situací ČNB fakticky dělá? Nevíme. Chová se však, že se jí tento problém příliš netýká. Pravidelné jednání bankovní rady ČNB, které se mělo konat 10. 7. 2008, se dle informací na internetových stránkách nekoná, protože v tento den se jednání nenavrhuje. Ačkoliv by bankéři měli v tuto chvíli horečnatě jednat, jak stabilitu měny posílit, je otázkou, zda vůbec tuto věc řeší.

Co však může ČNB dělat?

Zdá se, že poptávka po české koruně roste nade všechny meze, a tuto poptávku může zchladit snad jen samotný neustále posilující kurz. Pokud to tak bude dále pokračovat, zchladí poptávku po koruně až dopad posilující měny na vývoj HDP země. Je však toto řešení žádoucí a svědčí o dostatečné péči o stabilitu měny? ČNB zdá se nemá žádný scénář, jak tuto situaci řešit.

Situaci, kdy je po nějakém zboží nebo měně extrémní poptávka nelze totiž principiálně vyřešit jinak, než že se tato poptávka uspokojí dodatečnou nabídkou, pomineme-li oslabení měny v důsledku zničující diskreditace centrální banky nebo vlády, což jistě též není žádoucí. ČNB však zjevně není k uspokojení poptávky dodatečnou nabídkou připravena a není schopna tuto situaci řešit. Tato skutečnost je ovšem velmi zarážející, protože ČNB je jediným subjektem, který může tuto věc řešit a další koruny reagující na zvýšenou poptávku do oběhu vydat. Pokud ČNB nezačne intervenovat a další koruny do oběhu nevydá, bude se chovat jako členové ropného kartelu OPEC, kteří netěžením dostatečného množství ropy podporují růst její ceny.

Je zřejmé, že vydávání dalších korun do oběhu je problematické, protože ČNB zároveň musí tyto koruny stáhnout z oběhu pomocí repooperací a je vysoká pravděpodobnost, že na vydání takových korun výsledně prodělá. Již v současné době má totiž ČNB devizové rezervy na úrovni 24 mld. EUR a každá koruna posílením vůči EUR prodělává ČNB přibližně 24 mld. CZK. Pokud ČNB vydá dodatečných např. 10 mld. EUR v korunách do oběhu, bude na tomto prodělávat dalších 10 mld. za každou korunu posílení navíc, zároveň však vydělá rozdíl mezi úročením EUR a CZK, což v současné době činí 0,5% p.a.

Nicméně ČNB by již jednat měla protože každé takové prudké posílení měny znamená, že ČNB neplní svou roli garanta stability měny a zároveň tím vznikají obrovské škody na mikroekonomické úrovni. Mechanismus, kdy se při určitém posílení měny začnou vydávat další koruny do oběhu, již měl být dávno nastartován. Hranice např. 10% meziročního posílení byla totiž překonána již někdy v únoru tohoto roku, ale devizové rezervy jsou od počátku roku stále téměř stejné. Pokud by měla ČNB nějaký (přísně tajný) mechanismus uvolňování další měny do oběhu vypracován, nemuselo by být jeho nastartování nutně ztrátové. Při jeho doplnění o vhodné slovní intervence by naopak mohla ČNB v některých případech koruny nakoupit zpět za nižší kurz.

Je zarážející, že za současné situace nevede ČNB horečná jednání s vládou o možných reakcích na tuto situaci a na podílu vlády, resp. státního rozpočtu na jejím řešení. Ztráty ČNB vyplývající z posilování koruny totiž ve svém důsledku bude muset nakonec uhradit státní rozpočet, protože pravděpodobnost, že si na krytí těchto ztrát vydělá ČNB vlastním hospodařením v budoucích letech se v tuto chvíli jeví jako mizivá. Nečinnost v této věci ze strany centrální banky již v tuto chvíli začíná být alarmující a je otázka, zda by jednání v takovou chvíli neměla vyvolat vláda, resp. Ministerstvo financí.