Když se řekne riziko

V investičním managementu je riziko často přirovnáváno k nejistotě (variabilitě či směrodatné odchylce) vývoje možných výnosů kolem očekávaného výnosu. Drobní investoři ovšem obvykle neuvažují v očekávaných výnosech či směrodatných odchylkách. Drobní investoři uvažují o riziku spíše jako o možnosti ztráty. Většina investičních profesionálů se shodne na tom, že jsou drobní investoři většinou spíše ztrátově averzní než rizikově averzní. Například je poměrně dobře známo, že volatilita výnosů z roku na rok drobné investory příliš nezajímá, pokud se ovšem nejedná o negativní výnosy. Za psychologií averze ke ztrátám se skrývá strach některých drobných investorů, že mohou být negativní výnosy permanentními kapitálovými ztrátami.

Dalším problémem psychologie averze ke ztrátám je to, že drobní investoři uvažují spíše v nominálních veličinách než v reálných veličinách. Například spousta drobných investorů by preferovala dvouprocentní výnos v prostředí šestiprocentní inflace než jednoprocentní ztrátu při dvouprocentní inflaci. Pozitivní dvouprocentní nominální výnos vytváří v tomto příkladu iluzi zvětšení bohatství přesto, že pokud přičteme šestiprocentní inflaci, dostaneme se k reálné čtyřprocentní ztrátě. Ve skutečnosti bychom na tom byli lépe, kdybychom přišli nominálně o jedno procento při dvouprocentní inflaci, jelikož tato kombinace ústí do tříprocentní reálné ztráty.

Spousta drobných investorů se bojí akciových investic. Úkolem investičního profesionála je drobnému investorovi vysvětlit všechna rizika, kterým u těchto investic čelí a poté zdůraznit relativní váhu jednotlivých rizik v kontextu situace daného drobného investora. Investiční horizont 20 let vrhá na akciové investice zcela jiné světlo než investiční horizont o délce jednoho roku. A jak říká Warren Buffet: Kdo neplánuje akcii držet alespoň deset let, neměl by se do akciových investic vůbec pouštět. Akcie jsou z dlouhodobého hlediska nejvýnosnějším aktivem, nicméně z krátkodobého hlediska také nejvolatilnějším. Pokud nedokáže drobný investor s krátkodobým kolísáním a krátkodobými, i významnými, ztrátami žít, nejsou pro něj akciové investice to pravé. Opět je ale důležité rozlišovat. Mít tři akcie v portfoliu můžeme označit bez nadsázky za gamblerství. Pro drobného investora jsou zřejmě nejlepší variantou podílové fondy, kde může těžit z výhod diverzifikace i při relativně nízké hodnotě vlastní investice.

Pouze ve vztahu k relevantnímu investičnímu horizontu můžeme určit, zda-li je větším rizikem volatilita či inflace. Pro drobného investora s dlouhodobým investičním horizontem není volatilita hlavním zdrojem rizika. Tím je bezesporu inflace. Když hovoříme o investorově schopnosti žít s kolísavostí finančních trhů, jedná se o toleranci k volatilitě. I když je pravda, že lidé preferují stabilitu před nejistotou a jsou proto k volatilitě averzní, není nezbytně pravdou, že je volatilita hlavním zdrojem rizika, kterého drobný investor čelí. Je proto velkou chybou používat výrazy volatilita a riziko jako synonyma. Například je nesmyslné označovat akciového investora s dlouhým investičním horizontem za sázkaře na riziko. Podle mého názoru akciový investor s dlouhým investičním horizontem sleduje investiční strategii s nízkým rizikem, jelikož jeho portfolio nabízí ochranu proti největšímu riziku, kterému čelí – inflaci.

Bez pomoci investičního profesionála drtivá většina drobných investorů nedokáže odhadnout, jakému investičnímu riziku skutečně čelí. Úkolem investičního profesionála je drobnému investorovi namíchat takové portfolio, kterého odpovídá jeho potřebám. Nejdůležitější proměnnou jsou investiční horizont. Tato proměnná vytváří základní rámec pro alokaci kapitálu mezi jednotlivé třídy aktiv a diverzifikaci. Alokace kapitálu má za cíl maximalizovat očekávaný výnos vzhledem k těmto dvěma proměnným.

(Autor: Michal Stupavský, analytik X-Trade Brokers Česká republika)