Nemusíme si nechat líbit každé

Poslední týdny se v tištěných médiích nesou na vlně zdražování. Palcové titulky doslova křičí: Máslo, mléko, sýry… jsou drahé a bude ještě hůř. Potraviny zdražují a to s sebou strhne další zdražování, energie se k tomu přidá a světě div se, místo „běžné“ ceny, tu budeme mít „novou“ cenu. Po zdražení. A to nepočítám od ledna chystané úpravy daňového systému. Aby toho nebylo málo, naposled se mohli čtenáři dozvědět, že s vánoční stromky půjdou letos dost výrazně nahoru.

Nemá jistě cenu rozebírat, kdy a proč je nutné upravovat ceny a zda je to přiměřené zisku a potřebám firem, výrobců, distributorů a všech možných firem. Já si dovolím odbočku a „podívám“ se na cenové skoky možná pro někoho jiným pohledem. Musel jsem se kvůli jednání s advokáty v rodinné záležitosti dostat na východ Slovenska. Jelikož jednání bylo naplánováno na pondělí ráno, rozhodl jsem se nejet vlastním autem, ale využít bohatou nabídku soukromých i státních firem v tomto směru.

Rozhodl jsem se nakonec pro provozovatele autobusové linky, jenž je známý svou žlutou barvou. A nestačil jsem se fakt divit. Lístek do Popradu stál v tzv. happy hour 400 korun, zdarma byly v autobuse teplé nápoje, doslova za „lidovku“ pak všechno ostatní. Mohli jste si vybrat ze čtyř filmů, které se do kinosálu pouštěly a nebo poslouchat hudbu, či číst noviny a časopisy. Neberte to jako zdarma dělané píár, jen úvod k dalšímu pokračování. Na zpáteční cestě jsem totiž použil spojených sil Slovenských a Českých železnic, tedy státního a polostátního podniku, které ovšem nic podobného, o čem jsem psal nenabídly. Jízdné bylo třikrát tak dražší a i když kvalita cestování, co do čistoty ve vlaku označeném jako EC byla jistě srovnatelná, cena mi vrtala hlavou.

Jistě, namítnete, na dálnici, či silnici nemusíte platit armádu lidí, kteří zvedají výhybky, semafory a plácačky, aby rychlík mohl bezpečně dorazit do cíle. Jasně, že namísto jednoho řidiče, který vám „procvakne“ lístek při nástupu do vozidla se na kolejích vystřídá minimálně pět průvodčích, kteří musí brát za svůj výkon také nějakou výplatu. Ale… bez podrobnější analýzy přímo říkám, že je mi opravdu záhadou, proč jsou v těch cenách tak dramatické rozdíly. A nejsem jistě sám. A teď zpátky k tomu zdražování. Překvapilo mě, že stále častěji, s tím, jak vedení drah představilo odloučení nákladové přepravy od osobní, probleskují zprávy o tom, že se bude muset zdražit jízdné, nebo úhrada z rozpočtu na pokrytí ztrát vzniklých při přepravě lidí.

Uff, pomyslíte si jistě se mnou, když se pak třeba v médiích dozvíte, že i prudké zdražení másla, které které mnohde stojí přes čtyřicet korun, nemá podle expertů rozumné důvody. „No jo, a to máme máslo přestat kupovat?“ Málo platné, nezvykli jsme se chovat „tržně“. V moha ohledech určitě platí, že lidé nemohou jít nakoupit jinam, jet „jiným“ vlakem, či použít služeb někoho jiného. Ale… ale mohou tlačit, mohou kritizovat, mohou ukazovat prstem. Možná, že výsledek nebude stát za to, možná, že se naopak řada ze stěžovatelé dostane do ještě horší situace, než před zdražením, jenže bez toho pokusu to nebudeme vědět jistě. A co pak na řečech, že zvyšování světových cen mléka nemůže úplně vysvětlit dramatické nárůsty cen v českých prodejnách? Za to si přece nikdo nic nekoupí, že?