Jak nezdědit dluhy? Dejte pozor na závazky svých nejbližších

Smutné přísloví říká, že smrt a daně jsou jediné opravdové jistoty, které v životě máme. Není pochyb o tom, že většina z nás se dostane jednou či vícekrát za život do situace, kdy po někom dědíme. Ve většině případů po zůstaviteli skutečně něco zůstane a dědictví znamená kladný přírůstek jmění dědiců. Horší situace je u těch zemřelých, kteří vedli poměrně neuspořádaný život a podlehli hazardním hrám nebo se dokonce zadlužili. Jejich dědicové mají poněkud méně radostnou a obtížnější situaci, avšak na druhé straně nejde o situaci katastrofickou.

Dluhy se dědí jen do výše zůstavitelova majetku

Bezesporu špatnou zprávou pro všechny dědice zadlužených rodičů je to, že se dluhy dědí. Na druhé straně dobrou zprávou je fakt, že se dědí pouze do výše zůstavitelových aktiv (majetku). Jinou zákonem umožněnou metodou, jak nezruinovat sebe či celou svoji rodinu, je takzvané odmítnutí dědictví. Ale pojďme postupně od začátku a zaměřme se na celý proces, který odhalí podstatu celé záležitosti a nutné kroky ze strany dědiců.

Zemře-li člověk, tak orgán státní správy pověřený vedením matriky tuto zprávu oznámí soudu, který zahájí řízení o dědictví. Účastníky řízení jsou samozřejmě automaticky právoplatní dědicové a za určitých okolností se jimi mohou stát i věřitelé zůstavitele. Soud samozřejmě v úvodní fázi zjišťuje ty nejvíce základní věci týkající se dědictví (například prověřuje zda existuje závěť či nikoli) apod.

Dědictví lze odmítnout, nelze odmítnout jeho část

Další fází řízení ze strany soudu je zjišťování stavu majetku zemřelého s tím, že v případě žádného či malého majetku zemřelého může soud řízení zastavit. Pokud dědictví nějaký majetek obsahuje, tak soud oznámí všem dědicům o jejich dědickém právu a zároveň o jejich zákonné možnosti dědictví odmítnout. Zde je obvyklé, že dědic je povinen případné odmítnutí buď sdělit ústně soudu anebo písemně doručit nejpozději ve lhůtě jednoho měsíce od doručení oznámení o dědictví.   

Zde si čtenář může položit otázku, proč by takový dědic dědictví odmítal. Již název komentáře na hlavní důvod odpovídá – aby nezdědil dluhy. Nemusí to být jediný důvod. Může jít kupříkladu o spořádané rodinné vztahy, kde si ještě před smrtí rodiče dohodli na tom, že rodinný dům po zemřelém připadne sestře, protože například jí rodiče nezaplatili vzdělání na rozdíl od bratra. Jednoduše řečeno důvodů může být více a jde o logický a rozumný instrument na straně dědiců.

Chce-li někdo odmítnout dědictví, pak by se měl vystříhat jakéhokoli nakládání s majetkem zemřelého. Tak například užívání některé věci po zemřelém může v konečném důsledku vést k tomu, že soud nevyhoví dědicovi a nepřijme odmítnutí jeho dědictví. Zároveň je nutné vzít v potaz fakt, že je nutné vzdát se dědictví bez jakýchkoli výhrad a připomínek. Důležitým faktem je také to, že dědic odmítá celé dědictví a nikoli pouze část. Kromě toho u odmítnutého dědictví není možné se domáhat případného později objeveného majetku po zemřelém. Celé rozhodnutí je tedy vhodné důkladně zvážit.

Na dědictví se absolutně doplatit nedá

Za závazky z pozůstalosti odpovídají dědicové jen do výše majetku, který děděním nabývají. Není tedy možné na něm teoreticky prodělat. U předlužených dědictví je ovšem vhodné se dědictví buď vzdát a tím si přinejmenším výrazným způsobem ušetřit starosti anebo lze využít institutu přenechání dědictví věřitelům. Věřitelé mohou samozřejmě svoje pohledávky za zemřelým uplatňovat u soudu. Pokud je evidentní, že takové pohledávky jsou a převyšují hodnotu aktiv, tak se účastníci dědického řízení mohou dohodnout na přenechání majetku věřitelům. Tato dohoda podléhá schválení soudu.

Jde-li to, tak vyřešte závazky blízkých za jejich života

Tato rada může znít alibisticky a asi ji lze aplikovat pouze u starších lidí, kteří mají život za sebou. U těch lze s poměrně vysokou pravděpodobností jejich odchod plánovat a za jejich života činit kroky k tomu, abychom žádné věřitele v dědickém řízení neměli.

Samozřejmě horší je situace v případě úmrtí mladších ročníků, u kterých to nikdo moc nečeká. Asi nejhorší jsou situace notorických hazardních hráčů, kteří jsou schopni se zadlužit do astronomických částek. I u nich lze ještě za jejich života v důsledku tohoto chování žádat o omezení jejich způsobilosti k právním úkonům, i když je to obtížné.

(Vladimír Zdražil, Fincentrum.cz)