Vznikne společná energetická politika ?

Energetická politika Evropské unie je dosud charakterizována svou zvláštní povahou. Sice na komunitární úrovni existuje, většina pravomocí však nadále zůstává v rukou členských států. To by se do budoucna mohlo změnit.

Potřeba diversifikovat zdroje energie, bojovat s globálním oteplováním a zejména mluvit jedním hlasem vůči třetím zemím, producentům energetických surovin, vyvolala potřebu pro vyšší úroveň spolupráce v energetice. “Jednou budeme říkat, že společná energetická politika se zrodila 23. března 2006 v Bruselu,” řekl po jarním summitu EU předseda Evropské komise José Barroso. I tak by však měla být spíše koordinační politikou, klíčovou roli si pravděpodobně nadále udrží jednotlivé členské země.

Úvahy o budoucím společném postupu v energetické politice v EU byly jedním z hlavních témat březnového summitu EU. Lídři členských států se nakonec shodli, že potřeba hlubší spolupráce v této oblasti existuje a posvětili strategii Evropské komise v této oblasti, tak je byla definována v březnu vydané Zelené knize. Ta obsahuje 6 priorit:

1. Dokončení jednotného vnitřního energetického trhu – za účelem naplnění této priority by měly být přijaty kodex evropské energetické sítě a prioritní plán propojení Evropy, dále by měl být založen evropský energetický regulátor a zahájeny nové iniciativy k zajištění stejných podmínek, zejména pokud jde o oddělení sítí od konkurenčních aktivit. Jednotný vnitřní trh elektřinou a plynem by měl v EU efektivně začít fungovat do poloviny roku 2007.

2. Zajištění bezpečných dodávek energie – zde mezi možná navrhovaná opatření patří zřízení Evropského střediska pro sledování energetického zásobování a novelizace stávajících právních předpisů ES o zásobách ropy a plynu s cílem zajistit, aby tyto předpisy upravovaly potenciální přerušení zásobování.

3. Udržitelná, účinná a rozmanitá skladba zdrojů energie – zůstane nadále v pravomoci členských států, avšak volba jednoho členského státu nevyhnutně ovlivňuje energetickou bezpečnost jeho sousedů i EU jako celku. Priority lze dosáhnout prostřednictvím Přezkumu energetické strategie EU, který pokryje všechny aspekty energetické politiky a zanalyzuje veškeré výhody a nevýhody různých zdrojů energie, což by mohlo “rehabilitovat” jadernou energetiku v EU.

4. Zabránění globálnímu oteplování – do konce roku by měl být přijat Akční plán o energetické účinnosti, který stanoví nezbytná opatření, pomocí nichž má EU ušetřit 20 % energie, kterou by v opačném případě do roku 2020 spotřebovala. Dále navrhuje, aby EU připravila nový plán pro obnovitelné zdroje energií v EU a cíle, jichž se má dosáhnout do roku 2020 a v budoucích letech. Na základě indikativních nezávazných cílů by do roku 2015 měl vzrůst podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě na 15 %, podíl biopaliv pak na 8 %.

5. Technologie účinné energie a nízkouhlíkové technologie – představují rychle rostoucí mezinárodní trh, který bude mít v nadcházejících letech hodnotu miliard eur. Cílem je zajistit, aby se evropský průmysl stal světovým vůdcem v oblasti nové generace technologií a výrobních postupů.

6. Společná vnější energetická politika – abychom mohli reagovat na výzvy rostoucí poptávky, vysoké a nestálé ceny energie, zvyšující se závislost na dovozu a změny klimatu, musí Evropa na mezinárodní scéně hovořit jedním hlasem. Navrhuje se proto uzavřít zásadní energetickou úmluvu s Ruskem, hledat nové dodavatele ropy v kaspické oblasti či severní Africe a budovat nové plynovody či terminály na zkapalněný plyn.

Díky posvěcení energetické strategie ze strany Evropské rady nyní může Evropská komise začít předkládat konkrétní legislativní návrhy v jednotlivých oblastech. O tom, zda se budoucí společná energetická politika skutečně spatří světlo světa či zůstane nerealizovaným slohovým cvičením, rozhodnou zejména zástupci členských států. O splnitelnosti některých cílů lze však úspěšně pochybovat již nyní. Zatímco přijatá strategie hovoří o vytvoření vnitřního trhu EU a o společném postupu všech členských států, některé z nich si stále hledí pouze svého “domácího písečku”. Názorným případem jsou protekcionistické strany Francie a Španělska, které bojují proti převzetí jejich energetických firem (Gaz de France a Endesa) konkurenty z ostatních zemí EU (německý E-ON a italský Enel).

Aby jednotný vnitřní trh energiemi skutečně začal fungovat, je třeba rovněž nastolit konkurenční prostředí. Ačkoliv na papíře liberalizační směrnice platí, skutečnost je často jiná. Národní trhy jsou stále ovládány bývalými monopoly, tlak zahraniční konkurence díky omezeným přeshraničním přepravním kapacitám téměř neexistuje. Komisařka pro hospodářskou soutěž Neelie Kroes v této souvislosti pohrozila, že by mohla být přijata opatření na rozdělení těch společností, které na jednom trhu kontrolují jak dodávky, tak distribuci, a blokují tak přístup konkurence.

Zdroj: Měsíčník aktualit České spořitelny

Tyto zprávy pro vás vytváří Analytické oddělení České spořitelny