Jak nejlépe předejít úpadku malé firmy

Autor: Miroslav Oupic

Také jste četli ty hrozivé statistiky, že v prvním roce krachuje 40% nově založených firem a do pěti let celých 80%? Ptáte se, v čem to vězí, proč je to tak ohromné číslo? Michael E. Gerber ve své knize Podnikatelský mýtus, kterou vydalo nakladatelství Management Press, odhaluje právě tento problém začínajících podnikatelů, či spíše začínajících firem.

Podnikatelem se většinou totiž stane člověk tak, že je v něčem dobrý zaměstnanec a říká si proč by to nezvládl sám, prostě začít dělat sám na sebe. A založí si vlastní firmu, ve které pracuje sám. Shání kontakty, zadává reklamu a vede účetnictví. Prostě dělá úplně všechno sám. Začátky jsou těžké, ale to nejhorší podnikatele teprve čeká, až začnou přicházet nové zakázky. Zdá se to divné, protože právě pro ty zakázky začal podnikat. Ale je to tak! Rozšiřovat výrobu nebo služby jde jen do určité meze, protože podnikatel může sice pracovat sám 7 dní v týdnu, ale den má pouhých 24 hodin. Jeho kapacita je tedy omezena, ale zakázky přibývají. Snaží se to sám zvládat, ale dříve či později se to projeví na kvalitě výrobků či služeb a nebo i na podnikatelově zdraví či rodinných vztazích.

Tato situace postihne dříve či později všechny podnikatele. Jak říká Michael E.Gerber ve své knize o začátcích podnikání: „ Nejdřív ze všeho přijde opojné vzrušení, následuje hrůza, jako třetí pak vyčerpání a nakonec zoufalství.“

Problém je podle M.E.Gerbera v tom, že každý kdo začne podnikat, je vlastně třemi lidmi v jednom těle: PODNIKATELEM, MANAŽEREM a TECHNIKEM.
Každá z těchto osobností chce být šéfem, ale ani jedna z nich nechce mít žádného šéfa nad sebou.

Podnikatel
Podnikatel je vizionářem, snílkem. Hnací silou každé lidské činnosti. Podnikatelská osobnost žije v BUDOUCNOSTI, nikdy nežije v minulosti a jen výjimečně v současnosti. Nejšťastnější je, dostane-li volnou ruku k vytváření představ typu co kdyby a až jednou. Z hlediska podnikatele představuje většina lidí problém, který překáží uskutečnění jeho snu.

Manažer
Osobnost manažera je pragmatická. Bez něj by neexistovalo žádné plánování ani žádný řád. Jestliže podnikatel žije v budoucnosti, tak manažer v MINULOSTI. Tam kde podnikatel touží po kontrole druhých, manažer touží po pořádku. Podnikatel vítá změny a manažer se zarputile drží existujícího stavu. Tam kde podnikatel vidí příležitosti, manažer ty samé věci bere jako problémy.
Bez manažera by nebyla možná existence žádné firmy, bez podnikatele žádná inovace. Ale právě napětí mezi podnikatelovou vizí a pragmatismem manažera vytváří syntézu, z níž se rodí všechna velká díla.

Technik
Technik je tím, kdo doopravdy pracuje a navíc si strašně rád s něčím hraje. Jeho názor je následující: „Věci nejsou tady od toho, aby se o nich jen snilo, ale aby se dělaly.“ Technik žije v PŘÍTOMNOSTI. Miluje věci, které si může vlastníma rukama osahat a nesmírně ho těší, že dokáže něco udělat.
Dokud má technik práci, je spokojen, dělá však jen jednu věc najednou. Přemýšlení podle něj není práce, protože práci překáží.
Podle manažera se technik stává z hlediska řízení problémem. Podle technika se zase manažer stává někým, kdo se plete do jeho práce a komu je třeba se vyhýbat. A podnikatel je pro oba tím, kdo je prvořadou příčinou jejich problémů!

Skutečnost je taková, že my všichni máme v sobě podnikatele, manažera i technika. Málokdo, kdo začíná podnikat, má ale rovnováhu všech tří osobností.
Typický majitel malého podniku bývá většinou z 10% podnikatelem, z 20% manažerem a ze zbylých 70% technikem.

Již při vzniku nové firmy by si tedy měl podnikatel zjistit, k jakému typu se nejvíce blíží. A podle toho se zařídit. Ale již od začátku svého podnikání by měl mít představu jaký typ zaměstnanců by v případě rozšíření své firmy měl přijmout. A rozšíření firmy by mělo nastat nejen při velkém zvýšení počtu zakázek, ale také v případě, že majitel současně nezvládá všechny tři role a nebo se nějaké roli záměrně vyhýbá.
Poměr by měl být mezi výše uvedenými třemi typy (podnikatel, manažer a technik) přibližně vyvážený.