Rusko se chce stát světovým energetickým lídrem

Moskva - návštěva ruského prezidenta Vladimíra Putina v polovině března v Alžíru byla krátká ale za to velmi produktivní. Novinové stránky předních ruských médií psaly o dluzích které byly Alžíru odepsané výměnou za nákupy zbraní. Ale největší úspěch byl dosažen v energetické spolupráci.

Prvním a nejdůležitějším bodem byl výsledek rozhovorů které zajišťují výhradní práva ruských společností pro těžbu ropy na Saharské poušti. Alžír vlastní po Libii a Nigérii třetí největší naleziště ropy v Africe. Konkrétní dohody a memoranda budou podepsány později mezi Lukoil a alžírskou Sonatrak petrochemickou společností. Gazprom podepíše podobný dokument také.

Druhý důležitý bod rozhovorů bylo jednání o zemním plynu pro Rusko. Gazprom a Sonatrak založí společný podnik pro těžbu a rozvoj uložišť plynu v severní Africe. Alžír rovněž přislíbil účast na výstavbu infrastruktury pro produkci zkapalněného plynu (LNG) v Rusku. Teoreticky tak může Alžír přijmout část ruských kontraktů pro zásobu Evropy plynem ale obě strany prozatím nezveřejnily detaily dohody.

Alžír vlastní sedmé největší rezervy zemního plynu na světě a drží čtvrtou pozici v exportech 60 miliard krychlových stop ročně po Rusku, Kanadě a Norsku. Alžír exportuje plyn plynovodem přes Itálii do Španělska, Slovinska, Portugalska a do Tunisu. LNG pak do Francie, Španělska, USA, Turecka, Belgie, Itálie, Řecka a do Jižní Koree.

Nynější výsledky vyjednávání v Alžíru staví Rusko do pozice globálního energetického lídra se zemním plynem. Je možné že exportéři plynu se brzy změní na sdružení exportérů podobně jako je to u OPEC který bude jednoznačně veden Ruskem. Gazprom dává stále více najevo že nechce plnit smluvní vztahy prostřednictvím svých sousedů Kazachstánu a Turkmenistánu a hledá jiné alternativy.
V listopadu 2005 podepsalo Rusko s Kazachstánem dohodu o tranzitu plynu z Turkmenistánu a Uzbekistánu a de-fakto sebral kontrolu nad zdroji plynu těchto tří republik.

Rusko, Kazachstán, Turkmenistán, Uzbekistán a Írán mají obrovská naleziště plynu. Jejich spolupráce a politické zájmy je předurčují stát se hlavním regionálním sdružením. Nedostatek plynu v Indii, Pákistánu a Číně podporuje jejich myšlenky. Navíc je očekáván růst celosvětové poptávky po plynu až o 70%. Rostoucí napětí mezi západem a islámskými státy povzbuzuje k založení sdružení v nejkratší možné době. Vzpoura etnických afričanů ze severu Francie a konflikt západu proti Íránu podporuje oba státy aby posílily své pozice největších dodavatelů energie.