Topolánek dal na stůl pět v českých a Krejčíř upřesňoval ze Seychel.

Bylo by iluzorní předpokládat, že výrony lidské slabosti, v podobě pláče a hysterických urážek druhých, se mohou nějak výrazně odrazit v poklesu přízně diváků, sledujících na Primě VyVolené. Ti, co si svého "herce" oblíbili mu zůstanou věrni a hlasy pošlou i když se znechutí třeba všem dalším obyvatelům virtuálního domu. Tak to prostě chodí. Sparťan zůstane Sparťanem, i když se jeho mužstvu nedaří, matka dál miluje svého syna, přestože se ji donese zvěst o jeho vážném deliktu. Nic jiného, bohužel, nenajdeme ani v politice. Apologetici Václava Klause obdivují jeho pevný postoj a logický názor na konflikt zájmů v osobě a funkcích Davida Ratha. Obdivovatelům Jiřího Paroubka zase imponuje jeho neohroženost a schopnost elegantně vyřešit i ten nejzapeklitější problém. Jde o tutéž causu, názory aktérů i diváků na ni jsou však diametrálně odlišné.

Tak to prostě chodí.

Mezi reality show a politikou však přeci jen existuje pár rozdílů.

V televizních show utrácejí peníze (od rodičů) především děti a romantické naivky. Užitek z toho mají zejména samotné stanice a, možná ještě více, telefonní operátoři. V debatách politiků posílají sms spíše ti starší, v zásadě ovšem také romantici. Vydělávají opět operátoři, a samozřejmě, hlavně politici. Co však je nejvážnější, ani v jednom případě na tom nevydělá běžný občan, občan, v tom nejširším významu toho slova. Stranou zůstává podstata věcí, na frak dostává objektivita.

Včerejší show politiků ponechala přízeň diváků na straně ODS, potažmo prezidenta. Téměř o třetinu více volajících věřilo Mirku Topolánkovi než Jiřímu Paroubkovi, stejně tak na Primě dala drtivá většina dovolavších se za pravdu názoru Václava Klause ve sporu s premiérem a prezidentem komory. Dlužno dodat, že tentokrát byli zástupci ODS (vedle Topolánka v Sedmičce, Tomáš Julínek na ČT1 a Petr Bendl v Partii) téměř k nepoznání. Topolánek na diskusi připraven,dokonce včetně maket balíčků pěti miliónů v českých. Bendl nezvykle klidný, až úzkostlivě korektní.

Pro zastoupení ČSSD asi nejlépe platí postřeh, že Paroubek prostě nemůže všechno stihnout. Což ostatně naznačil i Topolánek, když výběr Ratha jako nestraníka označil za další "z nouze ctnost," protože ČSSD nemá prostě dostatečnou intelektuální základnu. Při sledování vystoupení doktora Ratha v Otázkách se však nabízí jiná otázka: "Zda Paroubek, když činí to co činí, dobře činí?" Ambice a schopnosti pana prezidenta lékařů, který má evidentně spadeno na hospodaření VZP, si zjevně nezadají s ambicemi premiéra.

Současně je však, při hodnocení aktuálních postupů a rozhodnutí premiéra, záhodno vést v patrnosti neblahé dědictví po jeho předchůdci(ích). Ostatně, kterémukoli politikovi ČSSD se těžko čelí přívalu obvinění, u nichž se nesnadno odděluje reálný základ od rafinovaných spekulací. Skutečně mimořádný trumf vynesla Prima v Partii, když umožnila telefonický vstup Radovanu Krejčířovi. Jednoduše bomba.

Její výbuch vyzněl nicméně poněkud hluše, protože předložení jednoznačných důkazů, přes naléhání Petra Šimůnka, odsunul volaný do budoucnosti, měřené řády týdnů. Přesto i dosud zveřejněné fabulace, vzhledem k málo vynalézavé obraně socialistů, a podezřelým okolnostem útěku Krejčíře, jejich volební vyhlídky snižuje. Nevynalézavé prohlášení Michala Krause typu: "Z důvodu selhání policie posloucháme takové slinty." zanechává jen pachuť alibismu.

Další komentáře na: http://www.geocities.com/Nocoment2001/index.htm, konzervativním webu, který od svého založení nemění tvář, v rubrice Výroky (POLITIKA).