Ranní glosa: Evropská inflace se probouzí, i když celkem pomalu

Pokud bude chtít ECB oddalovat konec své extrémně uvolněné politiky, nebude to mít jednoduché. Čísla z eurozóny vypadají velmi příznivě, počínaje rychlejším růstem ekonomiky, až na výjimky celkem se zlepšujícím obrázkem trhu práce, oživením úvěrů a konče vyšší inflací a pozitivními očekáváními pro další měsíce. Jako tradičně, vždy lze najít nějaké to ALE, za které může posloužit tradičně nižší jádrová inflace, pomalejší růst mezd nebo třeba silnější euro, které sice nemusí vadit německým exportérům, avšak těm dalším nepřidá.

Alespoň pokud jde o inflaci, je vidět, že inflační tlaky v eurozóně posilují, i když jdou aktuálně na vrub především energiím, tedy přesněji pohonným hmotám. Pominout nelze ani efekt vyšších cen potravin, nicméně nevšimnout si nelze ani významného vlivu zdražujícího ubytování. Minimálně v tomto případě jde o známku oživení poptávky, která se promítá v rostoucích cenách hotelových služeb v eurozóně. Zatímco celková meziroční inflace se v srpnu dostala na 1,5 %, ta jádrová, které si ECB rovněž ráda všímá, stagnuje na 1,2 %. Představa, že by mohla někdy v blízké době atakovat dvouprocentní hranici je hodně optimistická. Zvlášť, když ani v historii dvojkou až tak často nezačínala. Naposledy to bylo v jednom měsíci roku 2008, před tím až v roce 2003.

Inflace je sice pod cílem ECB, ať už celková nebo jádrová, avšak to neznamená, že jednotlivé země eurozóny inflačním obdobím vůbec neprocházejí. V Pobaltí rostou ceny v rozpětí 3,2-4,6 %, v Rakousku o 2,1 %, téměř na cíli je Německo, nicméně celkové číslo brzdí výsledky za další dvě největší ekonomiky, a sice Itálii (1,0 %) a Francii (1,4 %). Hospodářský růst sice i zde po létech nabral „síle“, avšak zatím není spojený s rychlejší inflací, jak by si ECB asi představovala. Jenže může vůbec nabrat konjunktura v těchto zemích takové obrátky, aby tomu tak bylo? Nebo se ECB bude muset spolehnout na to, že inflaci dodají ostatní – tedy ve větší míře – aby celková čísla vypadala tak, jak je centrální bankéři cílují? A nebude to znamenat další divergenci v rámci už tak zdivergované eurozóny nebo nebude to znamenat pokračování trendu znehodnocování úspor těch úspěšných, zatímco tam kde by inflace mohla znehodnocovat nadměrné dluhy, stále v dostatečné míře není? Ale co s tím vlastně může centrální banka jako taková vůbec udělat…