Víkendář: Z Ruska se stává velmoc v nečekané oblasti

Rusko je vnímáno jako země, která toho světové ekonomice vedle ropy a zemního plynu mnoho nabídnout nemůže. A pokud bude pokračovat odklon Západu a Číny od tradičních zdrojů energie, mělo by Rusko mít vážný problém. Jenže vše může být jinak. Rusko bude totiž možná těžit z klimatických změn, které vyvolávají i jeho energetické zdroje. V budoucnu se tak možná stane významným exportérem obilovin, píše Bloomberg.

V období mezi červencem 2016 a červnem 2017 vyvezlo Rusko 27,8 milionu tun pšenice. Předhonilo tak celou EU a dostalo se na první místo ve světě. Podle amerického ministerstva zemědělství dosáhnou letošní ruské exporty dokonce 31,5 milionu tun a jeho náskok na globálním trhu ještě vzroste. Přední pozice drží i v oblasti vývozu kukuřice, ječmene a ovsa. Spolu s Ukrajinou a Kazachstánem se tak tato země stává silou, která utváří globální trh obilovin. Odborníci ji nazývají RUK. 

Ruské ministerstvo zemědělství opakovaně prohlašuje, že obiloviny by se mohly stát náhradou ropy a tvořit nejvýznamnější exportní artikl. Kreml by sice radši viděl nějaký technologický boom, ale predikce týkající se exportu zemědělských plodin není nerealistická. Důvodů je několik a na prvních místech jsou právě změny klimatu a s nimi růst globální populace. Světová spotřeba obilovin rostla v období mezi lety 2011–2016 v průměru o 2,8 % ročně. Podle International Grains Council se bude růst do roku 2021 pohybovat na 2,1 % ročně. Podle některých studií by zároveň měla růst teplota v euroasijských oblastech, které se zaměřují na pěstování obilovin, což by znamenalo vyšší výnosy plodin. 

Změny klimatu také mohou rozšířit osevní plochy na území, která k tomu doposud v Rusku nebylo možné využít. Stejně působí i investice do technologií. V zemi vzniklo několik obrovských konglomerátů, kterým se dostává značné vládní podpory a které jsou vybaveny podobnými technologiemi jako farmy na Západě. Jde o vertikálně integrované giganty, které jsou požehnáním pro ruské exporty, ale některé studie hovoří o jejich malé efektivitě. Podle nich hospodaří s půdou lépe menší farmy a dosahují vyšších výnosů. 

Pokud by se Rusko vydalo naznačeným směrem, nezbavilo by se závislosti na vývozech komodit a stále by bylo citlivé na globální ekonomické vlivy. V roce 2012 se ruská pšenice prodávala za více než 350 dolarů za tunu, dnes se cena nachází na 180 dolarech za tunu. Zemědělství navíc závisí na vládní podpoře, zatímco těžba ropy a zemního plynu naopak podporuje vládní finance. Překážkou je i stav infrastruktury, kterou má pod kontrolou vláda. 

Jestliže by ale Rusko skutečně dokázalo přejít na zemědělskou produkci s vyšší přidanou hodnotou, bylo by to pro něj přínosem. Jednalo by se zejména o mléko, maso a zeleninu. Tedy položky, které se do země stále dovážejí. Ruská vláda se tomu snaží pomoci uvalením embarga na západní produkci a do určité míry skutečně uspěla. Ruským producentům zatím stále chybí zkušenosti a zdroje, které má konkurence ze Západu. Na druhou stranu se ale jedná o zemi, která i přes svůj zkorumpovaný autoritářský režim vykazuje obrovskou odolnost. Nikdo by ji tedy neměl odepisovat ani na ekonomické rovině a exporty obilovin jsou toho stále větším důkazem.