Většina centrálních bank má za úkol udržovat stabilní cenovou hladinu, a tedy bojovat proti inflaci. Pokles cenové hladiny během nedávné recese však evropské centrální banky přiměl bojovat s deflací. Dokonce i Česká národní banka přistoupila ke kontroverzním devizovým intervencím, aby hrozbu deflace odvrátila.Centrální bankéři přitom argumentovali deflační spirálou: Když ceny klesají, lidé odkládají nákupy v očekávání nižších cen, firmám proto zůstává zboží na skladě, musejí dále zlevňovat, ekonomika se propadá do hlubší krize a deflační spirála se roztáčí.Deflace ovšem není zdaleka tak škodlivá jako inflace. Některá odvětví (zejména hi-tech) se nacházejí v deflaci dlouhá desetiletí, a přesto se velmi rychle rozvíjejí. Vidina levnějšího nákupu může spotřebitele donutit, aby posečkal s nákupem nové televize, kvůli půlprocentní deflaci však asi nikdo neodloží nákup rohlíků či placení nájmu. Výdaje na zboží krátkodobé spotřeby a na služby, tedy výdaje, které nelze odložit, přitom tvoří 85 % všech výdajů českých spotřebitelů.Že inflace a drahota jsou horší než deflace a láce pěkně ilustruje i úryvek z popěvku Drahota (1913) Eduarda Basse, kterým se s krátkým výletem do měnové politiky rozloučíme: „Mouka dražší, vizte ceny, křičí pekař ustrašený. Chceme-li jen trochu žít, housky nutno podražit… Konsumentu nelze více, nežli jít a oběsit se. Učiň to však neprodleně, dokud špagát nestoup v ceně.“
seznam.cz
(
