Příspěvky nebo odpovědi uživatele Luboš

Následně byl schvalován celý program schůze, který byl bez navrhovaných a dílče neschválených bodů, a světe div se, hlasovalo pro něj  170 poslanců, z 193 přítomných, nikdo nebyl proti, zdržel se celý přítomný klub SPD, z poslanců ANO bylo pro 65 a 3 se zdrželi (Feranec, Volný, Vondráček). Z ODS se zdržel Blažek.  

Takže - rýsuje se vzácná shoda pětikoalice a ANO, bez 25% zástupců nezúčastněných a klubu SPD. Takže vlastně jednobarevná sněmovna. Ale (prý) státotvorná. Jen Fiala se zdál nějak roztěkaný. 

Pravda je spíše taková, že posl. Okamura navrhnul bod k projednání ve smyslu hospodářské situace v ČR, nikoliv rozpočtu státního, v rámci návrhu bodů schůze. Poslanecká sněmovna nemá v současnosti zákon o státním rozpočtu ani načten, tedy není o čem jednat. Proto vystupuje s návrhem zařazení projednání státního rozpočtu min. v dem. Schillerová pod poř. č. 9, a v úvodní řeči pro zařazení bodu odůvodnila návrh i konstatovala nebezpečí provizoria, s cílem dodržet prorůstová opatření. Ihned po ní vystoupil posl. Marek Benda (ODS), který navrhnul vypuštění z projednávání rozpočet SFŽP, který na SR navazuje. Po vystoupení prem. v dem Babiše a min. Havlíčka (podpora opatření podnikatelů jako nový bod) a min. Dostálové (nový bod provizorium a dopady na bydlení) a min. Brabce (zrušení návrhu na neprojednávání rozpočtu SFŽP), pokračovali se svými požadavky min. Metnar a Vojtěch se svými rezorty. Poté vystoupila mpř. Kovářová s návrhem na neprojednání rozpočtového zákona pro rok 2022, popřela nevýhodnost provizoria, argumentovala potřebou šetřit, a uváděla tržní principy a potřebu změny politické kultury. Nato pan mpř. Bartošek dokonce uvedl, že žádné návrhy na projednání nových bodů nepadly (Schillerová 14,40 - Děkuji za slovo, paní předsedkyně, já myslím, že si s tím poradíme. Dobrý den, dámy a pánové, dovolte, abych předstoupila s navržením bodu k zařazení na jednání na dnešní schůzi Poslanecké sněmovny s názvem Návrh státního rozpočtu na rok 2022, a to s novým pořadovým číslem 9. A dovolte, abych toto zařazení odůvodnila.) asi pan Bartošek prospal. 

Následné pozdější hlasování dopadlo očekávaně, Okamura zamítnut ve všech třech návrzích, Schillerová (zákon - státní rozpočet) zamítnuto. Následně se opět rozehrálo jednání o korýtka. 

Situace však, ve svých dopadech, jak píšete, reálně hrozí a je to možná i cílem pětikoalice. Rozpočtové provizorium slepenec pětikoalice slepenců spustí právě kvůli tomu, aby nebyly schválené návrhy dřívější sněmovnou realizovány. Nakolik je to správné a oprávněné, si může každý občan u svých dveřních futer a ve své peněžence rozřešit sám.  

Na uvedeném je vidět arogance koalice nové vlády i ještě před tím, než došlo vůbec ke jmenování členů vlády. Proč, je nasnadě, bylo již předem zobchodováno. A tím dostali ještě větší chuť. Je jasné, že napáchají mnoho škod, a poškodí spoustu obyčejných občanů. Aby nakonec realizovali to, co na druhých kritizovali. 

A dovolím si ještě reagovat na jednu napsanou pravdu v textu článku pana Kovandy, kde ve větě čtvrté píše : "Celá generace Čechů nemá s takovým růstem cen zkušenost, neboť půjde o nejrapidnější celoroční inflaci od roku 1998."

Na toto téma bylo sice napsáno mnoho politických pojednání, ekonomických úvah, ale velmi málo informací poskytlo ucelený obraz dopadů první hospodářské realizace působení jistého pana profesora VŠE v politice. 

Nejblíže pravdě je zdroj : https://pavelherman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=439207

Ovšem jedna organizace skutečnou hodnotu inflace změřila a statisticky vyhodnotila, je jí ČSÚ. Na svých stránkách uvádí inflaci mezi roky ve srovnání let 1995 a 2015 jako dvounásobek (1,9157x). Pro léta předcházející (1989 - 1995) již parametry neuvádí, ovšem z archivu lze zjistit, že se jednalo ve "dvouletce" 1990 - 1993 o zhruba pětinásobek, a to státně-politickým zásahem. Dohromady to pak dává zhruba ono desetinásobné zvýšení cen nynějších ve srovnání se skutečností státem plánovaných cen z minulé éry.  

Tato inflace byla za období dvou let přechodu majetkových práv o 400%, tedy v ročním vyjádření p.a. zhruba růstem +130% k základu (za rok). Tvrzení čtvrté věty tedy historicky neodpovídá, ale je pravdou, že někteří pamětníci již nežijí. 

V průměru je pak skutečná (občanská) průměrná inflace za 33 let působení systému trzního hospodářství v tomto státě tímto jako meziroční k cenám bývalého režimu 27,28%, při vyjádření složitým úročením cca 15%. 

Z uvedeného vyplývá, že na pana profesora tato inflace ještě zdaleka nemá. Ono totiž může jít i o záměrný překlep, k navození oslavných ód na jistý názorový proud. Pokud však autor článku korektně uvedl onu dataci (rok 1998), je daná věta správně. Bylo i hůře.  

A uváděné argumenty si dovolím zařadit do politických souvislostí. 

Doposud jsme byli svědky toho, jak zástupci podnikatelů, malí i velcí, alespoň zčásti drželi přiměřenost cen na uzdě, díky tomu, že zčásti okrajovali náklady, zčásti někteří snížili zisk a marže na hodnotu rozumnou, zčásti i tím, že bojovali v reálném tržním prostředí o vymezenou část peněz (jak státní zakáky, tak i objem kupních preferencí spotřebitelů, služeb atp.). Dopadem byla příznivá cena, které současným postupem inflace je pochoptelně ohrožena. Nastane tedy období, kdy si budou podnikatelké upravovat svoji cenovou politiku, mimo jiné i k současnému svému úvěrovému zatížení, z předcházejících rozvojových plánů firem, podnikání, vybavování technologiemi, posuněm výrob, akvizicemi, nyní ještě i díky posunu cen nákladů na přepravu, lidskou práci (což je správně), výsledkem green dealu (který si opozice e zástupci EU koncipovala tak, jak se stalo), i dalším zdražujícím aspektům. To vše činíé další tlak na cenu. 

Komu to vyhovuje ? Jednoznačně jen a jen podnikatelům, spíše těm větším nežli malým. Zcela jistě to nevyhovuje spotřebiteli, který sice obdržel úpravu ocenění svojí práce, ale tuto již nyní odevzdal i s částí svých předchozích úspor. A tento trend bude pokračovat. 

Nová vláda (Fialova) jistě využije ve své argumentaci odůvodnění, jak to předchozí vlády dělaly špatně, a navíc zamlčí účast svých zástupců (vše se připravuje v kontextu politiky) na uvedeném řešení. Cílem bude negativní stav přeměnit v zisk politických bodů pro nastávající volby. Ovšem jednoznačně zde - při znalosti věci, jak to chodí - nastává také prostor pro ty, kteří mají chuť se zamyslet, které z cílů slibovaných před 30 lety byly vlastně splněny. Bilance je dosti neradostná. A v otázce finanční k posunu a zlepšení došlo jen u privilegovaných, nikoliv u těch, kteří svýma rukama, svými mozky a svým umem tvoří reálné fyzické směnné hodnoty. 

Řešení nechávám na samotných čtenářích této série příspěvků. 

Pochopitelně je to nadsázka :-)

Ale problém spatřuji opravdu v tom, že při očekávání průběhu inflace v objemu (za jednotku finanční a celý čas) to pokryje reálně dosaženou inflaci v objemu ztráty inflací velmi obtížně, i když souhlasím, že riziko jiné ztráty je nízké. V této situaci totiž neexistuje řešení s přiměřeným rizikem, jistým výnosem v pásmu nad inflací s jistotou a současně při ochraně základu, což jsou tři parametry, které budou zkoušeny právě dopadem inflace. A míra současných (i neznámých) nejistot je značná, takže neobstojí ani jíné, tradiční metody investic či uložení. Tento stav je výhodný pouze pro velké, majetné, protože mohou diverzifikovat i toto riziko. 

A neuteče tomu nikdo, protože - modelově - i pro případ použití metody zajištění investice do nemovitostí, nebo akcií firem, vývoje, čehokoliv, není záruka, že nebudou jednotlivci (firmy) krachovat, tedy ani jiné formy (tiché společenství, půjčky, firemní obligace, podíly, odkupy) nejsou zajištěny stoprocentně před ztrátou. Pokud do takového kolotoče dá občan svoje peníze (s cílem ochránit důchodové úspory), má vysoké riziko, že o ně přijde, ovšem dá-li je do státních dluhopisů, bude vlastně (reálným úbytkem hodnoty) zdaněn podruhé. Diverzifikace v malém objemu není diverzifikací (fondy budou ještě náchylnější).

Souhlasím však, že je to jedno z menších zel. V tomto pohledu, zakoupí-li občan něco s trvalou hodnotou, pořídí-li něco, věc, opravu, či investici, která bude mít dlouhodobě hodnotu a je zužitkovatelná a měl-li takovou záležitost součástí svého dlouhodobého promyšleného plánování, pak dělá dobře, protože po inflaci by nakupoval jistě za vyšší cenu. Na druhou stranu, kdo vystřílí střelivo před bitvou, je vydán nepříteli na milost an nemilost. 

Tato pasáž byla o těch "malých". O "velké" starost nemám, ti si vždy poradí, aby prosperovali, a také budou i  profitovat. Je to součástí globalizace a sjednocování kapitálu. 

Chtěl jsem tím říci, že :

A) peníze dělají peníze, vši dělají vši

B) dojit stádo hubených koz je jednodušší, než tučného býka

C) riziko ztráty (zcizení) je opravdu nízké, zato je vysoké riziko, že vám to celkovou inflaci nepokryje. (Nejste-li Onasis - mimochodem začínal s 250USD v kapse)

D) Z hlediska výnosu na tom budu líp, koupím-li fazoli, nebo jinou komoditu. A ještě se zabezpečím na horší časy. :-)  

Průměrný výnos dluhopisu za období : 1,8%

Očekávaná inflace (odhad) : 10% (oznámená 7%)

Roční výnosy :

3. 1. 2022 - 3. 1. 2023 1,00 % p. a.

3. 1. 2023 - 3. 1. 2024 1,25 % p. a.

3. 1. 2024 - 3. 1. 2025 1,50 % p. a.

3. 1. 2025 - 3. 1. 2026 1,75 % p. a.

3. 1. 2026 - 3. 1. 2027 2,30 % p. a.

3. 1. 2027 - 3. 1. 2028 3,00 % p. a.

Riziko existence vyššího výnosu nad úrovní reálné inflace v časovém období dluhopisu je minimální. V případě reinvestičního i protiinflačního dluhopisu. Výhodné je toliko pro vylmi velké objemy vložených peněz. 

Milý Kovando. My, obyčejní lidé, kteří chodí do práce k podnikateli, do firem, my, kteří pečujeme doma za mrzký peníz o staré lidi, my, kteří jsme nezaměstnaní, i ti, kteří jsou nepohodlní systému, moc dobře víme, že v časech, kdy teče naší milé republice do zadnice, tato vydává dluhopisy, místo toho aby tiskla peníze, protože je to pro ni výhodnější. Problém je ale v jednom. Lidé jako my, vycházejí s málem, každý měsíc těžce přehazují v ruce složenky a příkazy k úhradě, a zvažují, co mají zaplatit, kde co koupit laciněji, co je nutné a co zbytné. Jen díky takovému pohledu a šetřilství, spojenému s různým samozlepšováním této zahnojené situace, mají někdy kladný, jindy záporný výsledek v hospodaření samoživitele, mladé rodiny, či rodinné buňky seniorů. Netřeba nám vykládat, kdo za to může, proč nejsme po třiceti letech ohodnoceni za svoji práci stejně, jako ve vyspělých vzorových kapitalistických zemích, proč se vždy přidávalo více práce nežli peněz za odměnu, proč západ nedoháníme, ale se nám opět postupně vzdaluje, tentokráte i v sociálním zabezpečení. I přesto, že končící vláda byla zodpovědnější a alespoň trochu dohnala deficit v sociální pomoci, který využívají pracující i ti, kteří práci nemají. Nedošlo k vysvětlení, proč za bývalého režimu se ze mzdy či platu dokázalo poměrně slušné žít, včetně drobných radostí i přiměřené dovolené, a proč nyní nelze za odměnu od bohatého podnikatele ani vyjít s povinnými platbami, a tak pracující (spolu s nepracujícím) pěkně SPOLU čerpají sociální dávky tam, kde by měli mít dostatek. 

Ovšem zpátky k dluhopisům. U té části osob, které vznikl tu a tam nějaký přebytek, a i u velkého procenta těch, kteří mají tak vysoké zisky, že mohou, prostřednictvím svých daňových poradců a právníků, optimalizovat (čti : oficiálně krátit) daně, je opravdu obava, kde umístit tyto prostředky, aby nebyly znehodnoceny inflací. Lékem má být nějaký dluhopis, a to nejlépe státní, České republiky, protože jsme přece vlastenci. Je známo, že kapitál není vůbec vlastenecký, a jde tam, kde skýtá prostředí vyšší zisk. Takže je dosti zpozdilý předpoklad, že by občan, neznalý bankovních kliček, investoval zrovna tam, kde slibovaný očekávaný výnos je nižší, nežli inflace očekávaná, a půjčoval tam za záporný úrok. Pojem záporný úrok jsme již v minulosti zažili u vkladů na účtech, k docílení přelivu ležících peněz tam, kde by mohly být použity k rozvoji podnikání a firem. Ovšem současný stav, kdy se chce vydojit občan ze svých úspor na úkor vlastní újmy, aby z toho profitovali ti, kteří doposud brali podpory podnikání, dotace, úvěry u bank, které si započítali do svých nákladů a z nich odvodili zisky, to je již za hranou. 

My víme, že se zde nebojuje za lidi, ani za životy, ani za zdraví lidí, že je to byznys nejhrubšího zrna, a že banky a stát jsou obrazně na jedné lodi. Prostě kapitalismus, kterému - kdoví proč - zde stále říkáme "tržní hospodářství" se prostě přežil. Čím dříve to pochopí ti, kteří peníze mají, i ti, kteří tomu šéfují, i ti, kteří mohou volit, tím líp. Zkuste třeba zajistit, aby se tolik světově nezbrojilo, nevedly se války (mimochodem, půjčujete i zbrojařům, a dluhopis podpoří i ty zázračné nákupy hejblátek pro vojáčky). Tak co, půjde to, nebo pro podobný návrh není pochopení právě mezi těmi, kteří tento cirkus vedou ? 

Z historie mám takový rodinný příklad. Kdysi, když moje pratetička, velká vlastenka, dostala ke svému penzí ještě několik penízků za prodej domku, tak v takové situaci také zvolila státní dluhopisy, jsa zlákána nějakým Rašínem, a dokonce měla uschovány v šupleti ony krásné, barvami i tiskem vyvedené papírky, které ukazovaly, jaké dobré věci se zúčastnila. Bylo nedlouho po válce, lidé třeli bídu a také si odtrhovali od úst. Ne tak buržoové a kapitalisté, kteří měli v té době kauzy, nad kterými by současní žasli v němém údivu. A poté, až to dovedli svojí politikou k Mnichovu, zbyly lidem, jako byla moje prateta, jen oči pro pláč. A ani ty postavené pevnosti, ani výstroj a výzbroj, nás neochránila. 

Ekonomický systém si totiž vždy první sáhne do zásob těm malým, aby bohatli ti velcí. A můžete mi sdělit, kdo nakupuje ty největší objemy.  

Byl jsem vždy vychováván k tomu, abych za určitou hodnotu obdržel kvalitní a jistou protihodnotu. Z tohoto důvodu bych uvítal odpověď od onoho managera Pfizeru, nebo autora článku, zda považují zakoupení vakcíny, kterou je nutno podávat nejméně čtyřikrát, za rozumnou investici, či zda se nejedná jen o penězovod ve prospěch farmaceutických firem. Nejsem proti očkování, ale je mi podezřelé, že za krátký čas se jedná již o čtvrtou verzi vakcíny (vždy si vzpomenu na vakcinaci lišek), a připadne mi to poněkud demotivující. 

A prozradím jednu osobní okolnost. Časně v době, kdy byla představena očkovací látka, jsem tuto uvítal a z důvodů sociálního cítění jsem uvedený termín a možnost nevyužil s tím, že jsou lidé, kteří potřebují očkování více. Nyní, při tomto stavu, mi připadá za správné s očkováním snad ani nezačít, nechci se dožít doby, kdy bych sloužil jako pokusný jehelníček pro nadanárodní společnosti. A rovnou říkám, že mám snad všechny vakcíny které byly podávány státem do roku 1989, a trvale je obnovuji. Mimo papiloma. Takže antivaxer nejsem. 

Ale důvěra v tento systém práce s občanem je nyní asi taková, jako když zkazíte psa. Naši politici by si to měli uvědomit, spolu s managery oněch korporátů. Vždyť my chceme jen odpovídající hodnotu za svoje daně, nebo se snad mýlím ?     

Podle prezentace Dluhopisu Republiky je úpisová doba 1.1.-23.1.2019, do kdy by měl být vklad investorem/občanem splacen. Dluhopis prodává ČSOB. Slibovaný výnos je 4,5% v roce 2025, průměrný výnos je cca 1,5% ročně. Inflace současně dosahovaná je na úrovni 1,5% p.a. a očekává se zvýšení. Současně se očekává že část zdražení lidé zaplatí ze svého a že bude inflace vyšší. Podnikatelé si zisky vezmou prostřednictvím zdražení nezbytných produktů a služeb, stát si vezme daně a potřebuje dokrýt zahraničního bankéře i občany, kteří si hodlají utáhnout opasky. Jenže je tu problém, není další dírka na řemeni. 

Kam se podějí prostředky ? Dluhová služba, veřejné rozpočty, dotační investice, platy státní správy a samospráv, zaměstnanci státu. 

A nevysvětlili mi jeden renonc - ukončení prodeje je 23. ledna 2019. A vypadá to, že jim něco zbylo. Třeba někdo potřeboval cash. Tehdy to totiž bylo +0,5% nad úrovní inflace.   

Dámy a pánové, klid, to psali hoši z Forexu :o)

Skutečnost je taková, že kdo nakupuje až nyní, tratí. A kdo nakupoval dříve, tak má skvělý důvod držet. Sám Forex očekává pád dolaru, eura i koruny. A virtuální měna je fikce. Takže se uplatní kov, a s jistotou.

Článek Forexu z 8. ledna 2015 by si měli chlapci zarámovat, a každý den se na něj ráno dívat. 

Spekulanti takové články umí používat.