Chcete nastartovat ekonomiku? Nechte padnout akciový trh - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

Tyto různé nápady se stimulačními balíčky, zápornými úroky, tištěním peněz či velkými ekonomickými šoky jsou pořád stejná písnička o tom, že se někdo snaží mnoho menších či větších chyb vyřešit tím, že se udělá jedna velká záplata, kterou se všechny chyby napraví. Většinou ale důsledkem této záplaty, kterou z principu funkčně udělat nelze, je další chyba. V čem je základní problém? Problém je v tom, že v ekonomice je stále dostatek firem a osob, které mají své vysoké zisky fakticky zajištěny a nemají důvod ani motiv se jich vzdát. A když přijde nějaká přirozená či méně přirozená krize, tak mají dostatek nástrojů a moci si své zisky uchovat. Za normálních okolností by s příchodem krize klesly marže podniků i osob inkasujících naprůměrné zisky, větší procento HDP by se začalo přerozdělovat přes mzdy a ekonomika by se zase rozjela. Aktuální rozvinutá ekonomika však poskytuje obřím firmám, různým monopolům od Google až po lokální dodavatele služeb pro domácnost, politickým obchodníkům a korupčníkům dostatek možností a podpory, jak si své marže udržet a snahy centrálních bank či rozpočtových stimulů naopak vytvářejí další skupiny s nadprůměrnými maržemi, jako například nyní v ČR vývozce, developery a velké obchodníky s aktivy na dluh (devalavace koruny, extrémně nízké úroky).

Situaci lze řešit zřejmě pouze návratem k normálním úrokům (2 % a více), normálním směnným kurzům nepodporujícím někoho na úkor jiného, odstranění nesmyslně vysokého zdanění práce na úkor nepochopitelných daňových úlev, ale zároveň jemnou mravenčí prací mající za cíl odstranění nehorázných marží pramenících z korupce, politických kšeftů, menších či větších monopolů, zneužívání hospodářského postavení a apod. Udělá to někdo? Neudělá. Protože je to moc práce namísto níž uslyšíme stále stejné písničky o expanzivní měnové politice, prorůstových fiskálních stimulech a imaginárních, ale nutných strukturálních reformách. V Japonsku to už sice 20 let nikam nevede, ale to nikomu nevadí, protože nás stejně nakonec dobře zaplatí ti, kterým ty nehorázné marže umožníme nebo alespoň neznemožníme.

V době všelijakých špatností a krizí bych očekával, že povodně nebo sucho udeří v čase, kdy udeřit má, a nepředpokládal bych, že  apokalyptické době se budu moci zabývat otázkou, jaký je rozdíl mezi inženýringem a inženýringem.

Když nic nefunguje, je počasí a věci vyšší. Když je v počasí management slunečního záření, tak jě něco zas blbě. Jenže ty mrak už na tom špatně jsou. Každej den očkovat mraky není dobrý nápad. Vede to ojediněle k zvolnému mírání těch jedinců, co si v počasí našli oblibu. V dětství blázni do mraků, v dospělosti mají hněvu ze ztráty hobby jako .... jako KDO? Kdo je ten a kdo onen? Jak by šlo v mracích to a jak tamto, KDYBY... A kde je TEN, komu to všechno patří?