Stát si za rozmach Airbnb může sám. Stejně jako si stát může za Uber. Tak dlouho stát neřešil okrádající drožkářskou mafii, až si lid našel řešení sám. Stejně tak u pronájmu. Zákony řešící práva a povinnosti pronajímatele a nájemce jsou napsány, tak, že chrání jen a jen nájemce. Například:
1) Nelze si vybírat nájemce na základě rasy, byť víme, že cikána doma prostě nikdo nechce.
2) Nelze vyhodit neplatiče. Lze to jen se souhlasem soudu, který taky může trvat léta.
3) Nelze zakázat různé návštěvy i kdyby jich bylo násobně víc než obyvatel celého domu.
4) Nelze zakázat chov čoklů, hadů a další havěti.
5) Nájemce si může přihlásit trvalé bydliště bez souhlasu pronajímatele.
A spousty dalších hovadin, které prostě lidí nutí hledat alternativu.
Nebo si úředníci myslí, že kvůli o trochu vyššímu nájmu pronajímateli stojí za ti menit nájemce 4x za měsíc? Ne nestojí. Pokud člověk sežene slušné lidi o kterých prakticky neví a kteří pravidelně platí, tak žádný rychloobrátkový pronájem nepotřebuje. Ale sehnat takovéto lidi je náhoda a ostatních se zákonně zbavit prakticky nemožné, pak zbývá jen systém obejít.