Rychlá a zásadní změna v myšlení části Ukrajinců nemohla vzniknout téměř přes noc sama o sobě bez vnější podpory. Kdo má zájem na rozeštvávání dvou slovanských národů a s jakým cílem? Od počátku jsem tvrdil, že se jedná o naprosto zpackanou operaci NATO a EU. Vše mohli získat v klidu, kdyby se nechovali jako nemyslící diletanti. Bohužel po mých zkušenostech s americkou CPA v Iráku mne to moc neudivuje.
Jedná se o výraznou změnu. Separatisté dosud pouze bránili některé oblasti na východní Ukrajině před ukrajinskou armádou a různými takzvanými dobrovolnickými prapory nacionalistů. Aktuálně přešli do útoku a boj se dává do pohybu. Přitom ukrajinská armáda hlásí velkou ofenzivu a místní úspěchy. Na jedné straně tedy ukrajinská vláda dobývá prostor a na druhé jej ztrácí. Vzhledem k počtům vojáků či bojovníků na obou stranách a počtech nasaditelné výzbroje je to doslova ostudné. Svědčí to o chuti Ukrajinců bojovat proti Ukrajincům. Připočteme-li k tomu zničená města a vesnice, rostoucí počet uprchlíků, o něž se stará hlavně Rusko (které posílá humanitární pomoc na rozdíl od OSN, ukrajinské vlády, EU a dalších), můžeme mluvit o debaklu nacionalistické politiky. Ostatně jakýpak nacionalismus. Všichni na Ukrajině mají ukrajinské občanství.