Já bych řekl, že energetika má charakter infrastruktury nezbytné pro moderní společnost. Pokud by zanikly autobusy, tak je může nahradit třebas systém Uber. Nelze ale nahradit silnice. Hlavní motor autobusu nemusí být naftový, může být elektrický. Hlavní zodpovědnost za infrastrukturu pmn nese stát. Ten zodpovídá za to jak hustá a kvalitní bude silniční síť a také zodpovídá za to, které zdroje energie budou užívány. (Náklady samozřejmě nesou občané státu). Pokud stát řekne, že OZE nebo dovozy jsou vhodnější než JE, tak ať se JE nestaví. V Německu to řekli, takže postavili nejméně 19 nových uhelek a jsou nepříjemně překvapeni, že se vzdalují plánům na snižování emisí. Třebas to doženou státními dotacemi elektromobilů, nevím. Zatím je podíl decetralizované energetiky tak nízký, že nedělá systémové potíže. Až se toto ve prospěch decentralizované energetiky změní, tak pmn bude nutné soustavu elektroměrů nahradit soustavou počítačů, z nichž každý bude muset respektovat lokální podmínky. Pracuje na tom nejedna firma, ale žádná se nechlubí návrhy standardů. Les větrníků na pobřeží nebo v moři nemá s decentralizovanou energetikou nic společného. Před pár léty renomovaná firma RWE si i v ČT zaplatila reklamu, že v budoucnosti bude mít každá domácnost doma elektrárnu na bázi palivových článků. Náklady na reklamu si mohli ušetřit. Bohužel moderní společnost funguje tak, že specialisté na marketink slibují dodávky něčeho o čem technici neví, zda se jim to podaří zrealizovat ve slíbeném termínu nebo zda to vůbec má řešení. Spotřebitelé pak samozřejmě dostávají do užívání polotovary, jejichž vlastnosti jsou testovány až u zákazníka. Např. firmě Boeing bylo podsunuto, že nejmodernější akumulátorové baterie jsou japonské. Použili a jejich letadlo muselo nouzově přistát kvůli samovznícení nejmodernější baterie. Myslím si, že o decentralizované energetice bude možno vážně hovořit v okamžiku vyřešení chytrých spotřebičů a přijatelných akumulátorů.