máš tucty známých, ale kdo tě zná
máš vlastní píseň, kdo však ví jak zní
máš pocit, že jsi zakutálená
jak drobná mince pod rohožkou dní.
já však rozeznávám zvuk chůze co se odráží
od výloh rušných pasáží, tvou samotu, tvé závaží
já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí
tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci.
já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám...
máš pravdu, ale kdo ti za ni dá
máš hlavu plnou utajených snů
máš podezření, že jsi vlastně zbytečná
jak malá piha skrytá pohledům
já však rozeznávám zvuk chůze, co se odráží
od výloh rušných pasáží, tvou samotu, tvé závaží
já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí
tvé vlasy mezi pšenicí
tvou vůni mezi tisíci
já vždy rozeznávám, hravě rozeznávám
máš svoje léta právě jako já
máš na čase jít už vlastním barvám vstříc
má lásko, nejsi, nejsi neviditelná
já věřím, že ti budu moci říct...
já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí
tvé vlasy mezi pšenicí
tvou vůni mezi tisíci
já tě rozeznávám jak vlčí máky v osení
jak prsten mezi dlážděním
tvá grácie se nemění
já tu rozeznávám...
(0)
(2)
